Informace a rady k fyziologii stárnutí

Stárnoucí ledvina

Lidské tělo obsahuje 50 - 70 % vody. Z toho 2/3 jsou uloženy uvnitř buněk a 1/3 mimo buňky, a to jednak v mezibuněčném (extracelulárním, EC) prostoru a jednak v krevním řečišti. Všechny oddíly jsou vzájemně propojeny,takže změny v jednom oddíle se nakonec projeví i v ostatních. Hlavním iontem mimobuněčné tekutiny je sodík, který vodu v tomto prostoru váže a tím určuje její celkový objem. Mimobuněčná tekutina je v přímém kontaktu s buňkami všech orgánů, přináší jim živiny, odvádí odpadové zplodiny jejich metabolizmu. Pro činnost buněk v tomto prostředí je však primárním požadavkem jeho stabilita (homeostáza), která buňky chrání a izoluje od proměnlivého a nestálého vnějšího světa.Ta je zajišťována řadou fyziologických mechanizmů, udržujících jeho vlastnosti fyzikální a chemické, i jeho skladbu a objem. Mezi těmito kontrolními a regulačními mechanizmy zaujímají zcela prominentní postavení ledviny. Jejich nejpatrnější a nejsnáze pozorovatelnou funkcí je vylučování moče, kterou jsou z těla odstraňovány látky odpadové vzniklé z přijaté potravy a přeměnou látkovou (metabolizmem), a látky nadbytečné a cizorodé.

Méně patrná je skutečnost, že ledviny jsou tím nejdůležitějším orgánem kontrolujícím složení a objem tělesných tekutin a tím i stálost vnitřního prostředí (homeostázu), což je základním požadavkem pro správnou funkci buněk, resp. orgánů.

Ledviny tedy nejsou jen orgánem vylučovacím (exkrečním), který zbavuje tělo odpadových produktů ve formě moči, ale primárně jsou orgánem homeostatickým, a vylučovací (exkreční) funkce je této regulační úloze podřízena.Výlučné postavení ledvin v našem těle dokumentuje skutečnost, že jejich akutní selhání vede, není-li léčeno, v několika dnech k neodvratné smrti.

Několik anatomicko-fyziologických poznámek:

  • Anatomickou a funkční jednotkou ledviny je nefron, tvořený glomerulem, tj. klubíčkem kapilár, a tubulem, dlouhým kanálkem s přesným prostorovým uspořádáním, rozděleným na segmenty s rozdílnými funkcemi.
  • Moč se tvoří v nefronu 3 základními pochody:
    1. filtrací krve v glomerulárních kapilárách, tzv. glomerulární filtrací (GFR)), kterou se do tubulu dostává tekutina velmi podobného složení jako mimobuněčná tekutina. Ta je při následném průchodu tubulem
    2. rezorpční tj. vstřebávací, a
    3. sekreční aktivitou buněk jednotlivých tubulárních segmentů (a za účasti hormonů) zpracovávána na konečnou moč.
  • Průtok krve ledvinami je v lidském těle jeden z největších: ledvinami proteče 1 litr krve / min. To znamená, že veškerá naše krev, které máme asi 5 - 6 litrů, proteče ledvinami přibližně 30x / 24 hod. Při tomto průtoku se odfiltruje do tubulu 180 litrů glomerulárního filtrátu / 24 hod. Za tutéž dobu se však vyloučí jen přibližně 2 litry moče, a toto množství je výsledkem resorpční a sekreční aktivity tubulárních buněk. Zdálo by se, že resorpce téměř 100% profiltrovaných substancí a vody je velmi neekonomický proces. Jenže právě tento velký obrat tekutin a substancí umožňuje ledvinám pohotově a citlivě reagovat na změny v objemu složení krve a ihned je korigovat.

Stárnutí samo osobě, bez komplikujících onemocnění (jako hypertenze, srdeční selhávání, cukrovka, především druhého typu) podmiňuje pokles renální funkce, který je však relativně pomalý. Změny, které v tomto věkovém období lze v ledvině nalézt, jsou následující:

  • Anatomické změny:
    • progresivní zánik nefronů, v důsledku sklerosy glomerulů a regresivních změn na tubulech,
    • zmenšení velikosti ledviny
    • sklerosa přívodných a odvodných glomerulárních tepének.

    Tyto anatomické změny vedou ke změnám fyziologickým, které se projevují jako pokles renálních funkcí. Ten je však individuálně dosti rozdílný, neboť regresivní změny nepostupují stejně rychle u všech stárnoucích.

  • Fyziologické změny:
    • pokles glomerulární filtrace jako důsledek zániku glomerulů,
    • pokles průtoku krve ledvinami
    • změny tubulárních funkcí - spíše jako důsledek v počtu funkčních nefronů, než specifickým transportním defektem,
    • poruchy v regulaci vylučování sodíku a zajištění normálního objemu extracelulární tekutiny: za normálních okolností je sodíková a objemová homeostáza udržována bez problémů, ale sníží-li se např příjem potravy a tím též sodíku, je tato věková kategorie ohrožena snížením celkového sodíku v organizmu a s tím spojenému zmenšení objemu mimobuněčné tekutiny. Jsou-li tyto změny většího rozsahu, dochází k závažným hemodynamickým změnám (pokles TK, zrychlení akce srdeční), což může způsobit poruchu funkce myokardu a mozku.
    • vodní rovnováha je labilnější:
      • klesá celkový obsah vody v organizmu,
      • snižuje schopnost ledvin vytvářet koncentrovanou moč.
      • Proto jsou starší lidé více ohroženi nedostatečným příjmem či nadměrnými ztrátami tekutin (zvracení, průjmy, horečka, silné pocení). Výrazný nedostatek vody v organizmu však může způsobit přesun vody z buněk do mimobuněčného prostoru, a tato buněčná dehydratace pak zasahuje i buňky mozkové, což se může projevit jako narušení psychického stavu. Tento stav může být mylně vykládán jako projev aterosklerosy, a to může oddálit to, aby byl dotyčnému zajištěn dostatečný přísun tekutin. K této komplikaci může snadno dojít, protože
      • u stárnoucích lidí se pocit žízně dostavuje později a je méně intenzivní. Starým lidem musí být tekutiny často vnucovány, a nelze spoléhat na jejich pocit žízně a vlastní žádost vody.
      • vylučování nadbytku vody (vodní nálože) je pomalejší.

Z tohoto stručného výčtu základních změn, charakterizujících stárnoucí, ale nikoliv nemocnou, ledvinu vyplývá několik doporučení:

  • Stárnoucí člověk by za normálních podmínek měl přijmout asi 2 litry tekutin za den. Některé prameny uvádějí 35ml / kg váhy. Toto množství je nutné zvýšit při nadměrném pocení, namáhavé práci, anebo při patologických stavech (horečka, průjem, zvracení), a navíc doplnit příjem tekutin minerálními vodami.
  • Příjem sodíku, resp. soli, závisí na stravovacích zvyklostech, ale obvykle přijímáme více soli, než naše tělo potřebuje, zejména máme-li na stole slánku. Americký program High Pressure Education Program, organizovaný Národním ústavem zdraví, doporučuje jako denní dávku 6 g soli stejně jako je tomu u nás a program Dietary Approaches to Stop Hypertension (DASH) má ještě přísnější limit 3.75g soli na den. Už z názvu těchto programů vysvítá, proč sůl v potravě omezovat: je prokázáno, že vysoký příjem sovisí se vznikem hypertenze, jakkoli není její jedinou příčinou. Hypertenze zvyšuje riziko rozvoje kardiovaskulárních chorob a poškození ledvin. Chceme-li omezovat sůl v potravě, měli bychom umírněně požívat, (případně úplně vynechat) potraviny konzervované, uzeniny, některé sýry, sójovou omáčku aj., a místo nich zvýšit v našem jídelníčku obsah čerstvé zeleniny, ovoce,libového masa, ryb, a nízkotučných mléčných výrobků.
Připravili: MUDr Jana Škopková, CSc, Prof. MUDr Otto Schück, DrSc.

Senior Internet Klub
[sik.vse.cz]