Kultura

Vaše příspěvky - období: červen 2011

25. 6. 2011

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V červenci 2011 promítá kino Lucerna nové filmy pro seniory.

Datum Film Produkce Začátek
  1. 7. Melancholia Dánsko/Švédsko 14:00
  4. 7. Lidice ČR/Polsko 14:00
  8. 7. Cigán SR 14:00
11. 7. Ženy sobě USA 14:00
15. 7. Post mortem Chile/SRN 14:45
18. 7. Jmenuji se Oliver Tate GB/USA 14:00
22. 7. Bobr USA 14:30
25. 7. Strom života

Šej

21. 6. 2011

Vitruvius : Deset knih o architektuře

Římský architekt Vitruvius žil v 1. století před n.l.. Jeho spis o architektuře je jediné zachované dílo svého druhu v římské odborné literatuře. Podává zajímavý obraz tehdejšího stavu znalostí a ucelený soubor informací o starověké architektuře a stavitelství. Jako encyklopedie starověkého vědění hrál, zvláště v období renesance, důležitou roli v dějinách evropské kultury.

Podrobnosti a celý článek o životě a práci   římského architekta Vitruvia. (formát pdf).

Ing. Jiří Valenta

21. 6. 2011

Markéta Bendová: „Kafe a piano“

Další výstava dlouhodobého cyklu fotografických výstav, který je součástí výstavního programu Umění na papíře v Kavárně Lucerna.

Vernisáž výstavy je 28. 6. 2011 v 18 hodin v kavárně Lucerna a potrvá do konce srpna. Vernisáž hudebně doprovodí Stevie Weenie. Vstup volný, otevřeno denně od 10 do 24 hodin.

Pro další výstavu našeho dlouhodobého výstavního cyklu Umění na papíře jsme vybrali kolekci fotografií mladé fotografky Markéty Bendové. V seriálu fotografických výstav se pokoušíme představit nejrůznější autorské i technické přístupy k fotografii. Již jsme měli možnost představit fotografie opravdu klasického reportážního pojetí, fotografii stylizovanou a to opět klasickou černobílou ale i barevnou v různém pojetí, fotografii dokumentární i velmi zajímavou fotografii vědeckou. Vystavené fotografické celky nás zavedou do světa jazzu, golfu, na fotografiích můžeme nahlédnout do mizejících newyorkských barů nebo třeba i do historie českého filmu. Na několika výstavách jsme přiblížili historické okamžiky naší země tak, jak je zachytily kamery předních fotografů. Jsou vystaveny fotografie, které vznikly klasickou metodou, tedy analogové, pořízené na filmy nejrůznějších formátů, zpracované tradičně chemicky a nazvětšované na klasický fotopapír - ale na několika výstavách již byly fotografie pořízené výhradně digitální technikou a zpracované také digitálně až k výsledným tiskům nejmodernější technikou. Zatím ale všechny výstavy představily fotografie reálného světa, více či méně realisticky zachycující svět kolem nás.

Výstavou Markéty Bendové se dostáváme do nové oblasti fotografické tvorby. Její fotografie vznikaly také jako záznamy reálného děje v reálném prostředí. Autorka tyto fotografie používá ale pouze jako výchozí materiál své tvorby. Původní záběry prošly dlouhou cestou nejrůznějších úprav - autorka pracovala (výhradně digitálními metodami) s barvou, kresbou, ostrosti i kontrastem obrazu, úpravami často destruovala původní obraz - ale všechny tyto procesy slouží jednoznačně autorskému záměru: vzniku fotografie – nebo lépe řečeno výtvarného artefaktu - zcela osvobozeného od popisu reality, od závislosti na popisované skutečnosti. Autorka tak vytvořila zcela novou obrazovou skutečnost, vzdáleně připomínající cosi známého, reálného, situace nebo děje, jichž jsme možná byli svědky nebo dokonce aktéry ale které jsou možná také jen obrazovým snem…

Výstava fotografií (nebo obrazů?) Markéty Bendové dává možnost podívat se na jednu z nejsoučasnějších cest fotografie…

Úvodní část životopisu skoro každého fotografa či fotografky začíná obvykle stejně: ….s fotografií se setkala již v dětství… napíše se pár slov o tatínkově (či dědečkově) fotoaparátu a dětském okouzlení obráceným obrázkem na matnici starého fotoaparátu. Tuto část v životopise naší autorky můžeme zcela vynechat jako naprosto nedůležitou. Markéta vzpomíná, že když jí bylo 12 let dostala jakýsi fotoaparát, který se jmenoval Nikei, který sice vypadal velmi „technicky“, ale neměl ani všechny základní funkce, ve skutečnosti jen jeden čas závěrky a fixfokus… Následovaly první fotografie spolužáků, stylizované, v různých převlecích… Při dalším studiu, kdy se již věnovala fotografickému oboru, došlo k důležitému setkání. Jedním z prvních vyučujících byl i prof. Kuneš, který svým žákům kromě rutinních znalostí dokázal pootevřít i výhled ke kreativnímu vnímání světa. Banální zadání vyfotografovat sádrovou hlavu dokázal ozvláštnit i požadavkem jiného, „výtvarného“ pohledu. Markéta tehdy splnila úkol po svém - vyfotografovala hlavu zezadu…

Další studium - to byla známá Hellichovka, grafická škola na Malé Straně.. A další důležité setkání. Tentokrát to byla ve skoro výhradně mužském fotografickém světě fotografka: na škole tehdy učila Libuše Jarcovjaková, která dokázala prezentovat jiné, ženské pojetí fotografické tvorby… Setkání s Jarcovjakovou se opakovalo i při studiu na opavském Institutu a bylo pro Markétu velmi inspirující. Podobně se v Opavě opakovalo setkání s prof. Kunešem. Při ohlédnutí za opavskou školou považuje za důležité i setkání s přednáškami sociologa prof. Siostrzonka i setkání s některými spolužáky. Po studiích a hledání uplatnění čas pracovala v pražské Langhans Gallerii – a v její bohaté knihovně našla další „spřízněné duše“ - zajímavé bylo, byť jen knižní, setkání s tvorbou švýcarské fotografky Marianne Mueller - její kniha A part of my Life byl skutečný zážitek. Velmi Markétu zaujala Sarah Moon, svou ohromnou imaginací a osobitým vnímáním světa. Podobně důležité je i setkání s tvorbou další, shodou okolností také švýcarské fotografky, Pippilotti Rist, na jejíž tvorbě ji zaujalo především propojování různých medií a zvláštní hravost.

Propojování medií a využívání nejrůznějších možností, které nabízí digitální zpracování fotografií je důležitým inspiračním zdrojem i velkou motivací. Při zahájení výstavy budou návštěvníci mít i vzácnou příležitost vidět video, které autorka naší výstavy vytvořila jako součást zkoumání možností různých medií. Pozorný divák ve videu zahlédne i zpracované i nepřetvořené verze několika vystavených fotografií.

Je dost obtížné charakterizovat práci Markéty Bendové. Je v ní zřetelný důraz na pohled na zdánlivě banální skutečnost, ze kterého se dá načerpat a pochopit význam a závažnost přítomného okamžiku. Vysvětlovat obrazy je stejné, jako člověku ve tmě vyprávět jak vypadá slunce. Je to těžké, skoro nezvládnutelné.

Na obrazy i fotografie je třeba se dívat. Využijte příležitost podívat se na fotografie - obrazy Markéty Bendové.

Kurátorem výstavního cyklu je Pavel Vácha, fotograf, jeden z prvních absolventů oboru umělecké fotografie na pražské FAMU.

Pavel Vácha

8. 6. 2011

Festival zakázané hudby Terezín

Občanské sdružení Česká kultura pořádá koncerty letošního, již 5. ročníku,  Festivalu zakázané hudby Terezín  dne 19. 6. a 26. 6. od 19.00 hodin v kostele Vzkříšení Páně a v Kulturním domě Terezín.

Všechny akce spojené s festivalem jsou zdarma a na koncerty jsou vypraveny autobusy od budovy Českého rozhlasu v Praze, vždy v den koncertu v 16.30 hodin s odvozem zpět.

Na pořadu jsou :

  • Viktor Ullmann: 2. Sinfonie D dur
  • Aharon Harlap: Koncert pro klarinet a orchestr
  • Gustav Mahler: Kindertotenlieder (Písně o mrtvých dětech) Filharmonie Hradec Králové
  • Alfonso Scarano – dirigent (Itálie)
  • Veronika Hajnová – mezzosoprán
  • Claudio Mansutti – klarinet (Itálie)
  • Komorní koncert
    E. Bloch, P. Ben-Haim, H. Lowenthal, N. Hirsh, M. Gebirtig
  • Starožidovské písně v úpravě S. Behrenda
  • Trio Accordo

Záštitu převzali/under the auspices of

  • Václav Klaus prezident České republiky/President of the Czech Republic
  • Miroslava Němcová předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR/President of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic
  • Yaakov Levy velvyslanec Státu Izrael v ČR/Ambassador of the State of Israel to the Czech Republic
  • Jana Vaňhová hejtmanka Ústeckého kraje/Governor of the Ústí nad Labem Region

Účast je třeba potvrdit mailem na adresu: frohlichova@triartmanagement.cz, aby mohla být provedena rezervace místa v autobusu.

Ceska kultura, o.s.
Mgr. Dalimila Frohlichova, PR manager

1. 6. 2011

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V červnu 2011 promítá kino Lucerna nové filmy pro seniory.

Datum Film Produkce Začátek
  3. 6. Lidice ČR 13:00
  6. 6. Lidice ČR 13:00
  9. 5. Čertova nevěsta ČR 14:00
10. 6. Devinsky masaker SK 14:00
13. 6. Osdesát dopisů ČR 14:00
17. 6. V peřině 3D ČR 13:30
20. 6. V peřině 3D ČR 13:30
24. 6. Tvůj snoubenec, můj milenec USA 14:00

Šej

1. 6. 2011

Tomáš Alva Edison

Tomáš Alva Edison, jeden z nejvýznamnějších vynálezců z přelomu devatenáctého a dvacátého století zemřel před 80. lety.

Podrobnosti a celý článek o životě a práci  Tomáše Alva Edisona. (formát pdf).

Ing. Jří Valenta

1. 6. 2011

Hra vášní

Uvádějí Městská divadla pražská v divadle Rokoko.

Obsazení: Zuzana Kajnarová, Oldřich Vízner, Dana Syslová, Stanislava Jachnická, Otakar Brousek ml., Dana Batulková.

Hra, která slavila obrovské úspěchy před několika lety na londýnských jevištích. Jak by také ne - přináší totiž věčné téma krize střední věku a smysluplnosti manželského svazku v okamžiku, kdy děti opustí rodné hnízdo, a kdy je třeba znovu nastolit otázku, co nás ještě drží pohromadě a jaký smysl má naše další soužití.

Bravurní komedie odhaluje nejen to, kým se zdáme být, ale i to, co skrýváme hluboko uvnitř, tedy doslova přivádí na jeviště alter ego svých hrdinů. Ponor do hloubky našich citů, snů, proher i vítězství, to vše v lehkém komediálním duchu to je Nicholsova úspěšná hra.

Názor recenze:
Komedie, která se stane tragedií, tragedie, která je komedií.

Námět příběhu je vesměs banální a stokrát obehraný. Manželská krize, starší muž si najde mladší milenku a tak dále a tak dále. Čím je ale tato hra obohacena, to je přítomnost andělů strážných doprovázejících dvě hlavní postavy.

Z hereckého pohledu se jedná o jedinečnou koncentraci umění a kumštu. Hra je nesmírně náročná na texty a to ne ani tak na jejich zapamatování, ale hlavně na jejich přednes. Několikrát během hry totiž zcela záměrně několik herců mluví najednou a každý něco jiného. Jen jednou se jedná o synchronní text.

Hru mohu doporučit, prožijete s ní příjemný večer.
Strážní andělé byli dobře vybráni a vtipně hru doplňovali. Místy se mi strážný anděl (muž) více líbil než záletný stárnoucí manžel (můj názor).

Ing. Irena Drbalová

1. 6. 2011

Shirley Valentine

Divadlo ABC uvádí představení, které mohu 100% doporučit, nejen pro pobavení, ale také pro zamyšlení.

One woman show Simony Stašové.

Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Přesto, že se musí starat hlavně o to, aby život její rodiny žijící v Liverpoolu běžel ve vyježděných kolejích, sny a touhy té dívky, kterou kdysi byla, v ní zůstávají. Snad proto podlehne návrhu své kamarádky a udělá něco, co se od ní neočekává – odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva, do Řecka. A tam začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené.

Bravurní komedie o hledání vlastní identity z dílny známého britského komediografa Willy Russella, jehož muzikál Pokrevní bratři obletěl celý svět, je určena nejen všem ženám středního věku, které pomalu ztrácejí životní elán, ale i všem divákům, kteří mají rádi dobrou zábavu. Navíc je skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, přímo stvořené pro hvězdu Městských divadel pražských Simonu Stašovou, která dlouho čekala právě na takovouto příležitost. Sama se vyjádřila, že tahle hra je právě o tom, co touží říct teď v tuto chvíli. Nápomocen jí v tom byl brněnský režisér Zdeněk Kaloč. Inscenace vznikla ve spolupráci s FDA.

Toto představení nedoporučujeme dětem do 12 let.

Vyjádření jednoho z kritiků představení, které musím cele podpořit.
O této hře se nedá mnoho napsat. To prostě MUSÍTE VIDĚT!!! Bravurní herecký koncert Simony Stašové Vás doslova přimrazí do sedadel. Budete s němým úžasem a otevřenou pusou zírat na jeviště a hltat každý její pohyb, každé gesto, každé slovo. Z jeviště na Vás bude zářit to, čemu se říká opravdový kumšt.

Již dlouho se mi nestalo, aby po představení celé hlediště tleskalo ve stoje.

Ing. Irena Drbalová

1. 6. 2011

Patrick Marek „Vnímám hudbu přes hledáček“

Další výstava dlouhodobého cyklu fotografických výstav, který je součástí výstavního programu Umění na papíře v Kavárně Lucerna, představuje práce Patricka Marka.

Výstava bude instalována 8. 5. 2011 v 18 hodin v kavárně Lucerna. a potrvá do 12. 6. 2011. Vstup volný, otevřeno denně od 10 do 24 hodin.

V další výstavě dlouhodobého cyklu fotografických výstav v rámci seriálu Umění na papíře se po dvou letech do Lucerny opět vrací JAZZ. Na rozdíl od předloňské výstavy Jazzových vzpomínek Pavla Váchy, který představil již skoro historické fotografie z hvězdného období jazzu v Praze – který se hrál převážně právě v Lucerně, autor naší nové výstavy, PATRICK MAREK, přináší na svých fotografiích do Lucerny jazz a jeho tváře velmi aktuální. Na autorovi a jeho tvorbě je sympatické, že systematicky mapuje jazzové dění nejen v centrech, ale zachycuje jazzový život i v zapadlých končinách. Jsou to tedy nejen velké a proslavené festivaly – ale i pódia malých měst, na kterých je možné potkat hvězdy – a to nejen našeho ale doslova celosvětového jazzového nebe. Výčet míst, do kterých se Patrick Marek vypravuje za jazzem, by byl velmi dlouhý – a byla by v něm nyní i řada evropských míst. Patrick za jazzem cílevědomě putuje s kamerou v ruce a velkým nadšením. A přiváží a svým přátelům představuje vybrané snímky – a jednu kolekci připravil i pro Lucernu.

Patrick Marek (ročník 1966) se narodil přesně v době, kdy díky mírnému politickému klimatu pozdních šedesátých let se na naše pódia začaly dostávat světové hvězdy velké i největší… Toto krásné jazzové období ho minulo, ale už na základní škole se rozhoduje, že bude umělcem. Ke splnění tohoto klukovského snu se snaží přispět docházením do Lidové školy umění. Nestuduje však hudbu – ale výtvarný obor. Dokonce se hlásí na Kamenickou školu do Hořic - ale jak vzpomíná, po složení přijímacích zkoušek si řekl, že kámen není to pravé a šel na SOU v Lázních Bělohrad. Tady také začíná trochu koketovat s muzikou a začíná hrát na bicí. To mu vydrželo až do nástupu na vojnu. Na tu nastoupil do Jaroměře - a hned nedlouho po nástupu měl malér: přechovával zakázanou literaturu – a trest se dostavil v docela příjemné podobě. Z trestu byl převelen jako kotelník kamsi na odlehlé postavení. Opravdu příjemné řešení ukrytí před dvěma roky socialistické vojenské stupidity… Po vojně pracuje pět let na MNV, další etapa je pět let za volantem náklaďáku a nakonec si založil firmu na výrobu nábytku - a v tom pokračuje dodnes , protože mu tato práce dává možnost věnovat se dvěma velkým radostem: fotografování jazzu a fotografování vážek…

Cesta k fotografii začala stejně jako u mnoha jeho vrstevníků: první setkání s fotoaparátem někdy v devíti či deseti letech. Tím přístrojem byla tehdy oblíbená velejednoduchá Smena, která ovšem k vážnému fotografování neinspirovala… první kroky k vážné fotografii byly tenkrát někde daleko… na ty další muselo ještě uběhnout dost času. A cesta nebyla přímá. Po dlouhé době si koupil kompakt Canon, jak jinak, s dlouhým zoomem, s tím chodil i na muziku. Důležitá etapa přišla, když manželce koupil jako dárek Nikon 301 a zařídil fotokomoru. Manželka však moc nefotografovala, zato Patrick pokračoval… koupil si další Nikon F 50 - ale v té době již začíná ve fotografii digitální éra - a s ní i nová technika. Po prvním Nikonu D70 potom následovaly další typy a dnes fotografuje Nikonem D700. Patrick se od mnoha fotografů, začínajících i mnohdy velice pokročilých, hodně liší svým přístupem k fotografické technice. Nezáleží mu ani tak na značce- ale dává přednost výběru kvalitních objektivů – a zásadně používá objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností. A baví ho sledovat „odborné“ debaty o Canonech a Nikonech, čipech a pixelech – a má k nim velice rozumný přístup: „mám pocit, že ty debaty nejsou vůbec o fotografii a fotkách - ale právě o těch pixelech a jiných pitomostech…“ Patrick Marek začal opravdu vážně fotografovat někdy před šesti lety a tehdy začal také zcela programově fotografovat jazz. Impulzů bylo několik, jedním z nich bylo i setkání s diváky svých fotografií. Teprve tehdy, když se osmělil své fotografie ukázat známým ale i muzikantům - a fotografie měly dobrou odezvu začal vážně přemýšlet o dalším směřování. Neopomenutelným impulzem byla ovšem i muzika sama. Patrik sice fotografoval muziku a lidi kolem ní už kdysi, v době svých fotografických začátků – a tenkrát to nebyl jazz ale rock, někdy i velmi tvrdý, se vším, co je okolo. Setkání s jazzem, zprostředkované kamarádem z rodného města, nastartovalo novou cestu. Po čase začal zjišťovat, že cesta nastoupená s velkým nadšením je také obtížná. A není rychlá. Pomalu se získává znalost prostředí, známost muzikantů, pomalu člověk zarůstá do prostředí klubů a barů a poznává atmosféru, lidi i jejich hemžení z té důležité, nedivácké strany. Patrik často slýchá otázku, jak může fotografovat na koncertech a zároveň fotografovat a většinou na ni odpovídá: „když nemám sebou na koncertě foťák prostě si hudbu neužiju. Mám to nějak spojený… Vnímám hudbu přes hledáček…“

Patrickovy fotografie, opravdu hudba viděná přes hledáček, to nejsou prvoplánové dokumentární snímky. Zadívá-li se vnímavý divák na některé z nich, jistě najde nejen perfektně zvládnutou techniku. Ale objeví i hluboce procítěnou hudbu, obdiv i úctu k výkonům špičkových muzikantů. Citlivé výtvarné řešení je už jakousi samozřejmostí. Jsem velice rád, že Galerie Lucerna může tuto zajímavou kolekci vystavit - a věřím, že všem citlivým divákům přinese velký divácký zážitek.

(a připomene, že jazz je stále krásně živý…)

Kurátorem výstavního cyklu je Pavel Vácha, fotograf, jeden z prvních absolventů oboru umělecké fotografie na pražské FAMU.

Pavel Vácha

1. 6. 2011

Trocha z historie Pragovky

Automobilka PRAGA byla jednou ze tří největších výrobců automobilů u nás. Její první automobil vlastní konstrukce vznikl právě před 100 léty. Nejznámějším výrobkem Pragovky druhé poloviny minulého století byl nákladní vůz V3S.

Podrobnosti a celý zajímavý článek o   automobilce Praga a jejím pozoruhodném sortimentu výrobků. (formát pdf).

Ing. Jiří Valenta

1. 6. 2011

Lea Vivot a její sochy v Praze

V Praze se nově objevují sochy, které znázorňují scény z lidského života způsobem dosud spíše neobvyklým. V jednom z časopisů cestovního ruchu jsem našla článek o jejich autorce, pochází z Čech a její původní jméno je Drahomíra Hekelová.

Podrobnosti a celý velmi zajímavý článek o   významné české sochařce, jejím životě a práci (formát pdf).

Ing. Kamila Musilová

1. 6. 2011

Caveman

Obhajoba jeskynního muže

Účinkují: Jan Holík nebo Jakub Slach (jedná se o představení jednoho herce bez přestávky)

Caveman je nejen obhajobou jeskynního muže, ale hlavně obhajobou inteligentního humoru. Dlouho u nás nevídanou!

"Obhajoba jeskynního muže", kterou napsal a na jevišti sám uvádí Rob Becker, představuje humorné přemýšlení o rozdílech mezi muži a ženami a o tom, jak tyto rozdíly vyvolávají často nedorozumění. Představení pro jednoho herce zaplňuje do posledního místa hlediště mnoha divadel v USA i v Kanadě.

"Obhajoba jeskynního muže" byla poprvé uvedena na Broadwayi v divadle Helen Hayes 26. března 1995 a po svém 399. uvedení 17. července 1996 se dočkala zápisu do divadelních kronik, když překonala hry "Search For Intelligent Life in the Universe" (Hledání inteligentního života ve vesmíru) Lily Tomlinové a "The World According to Me" (Svět podle mě) Jackie Masonové. Tehdy se "Obhajoba jeskynního muže" stala nejdéle hraným představením jednoho herce v historii Broadwaye.

Na jaře letošního roku tým posílil herec divadla Ypsilon Jakub Slach. Ptáte se proč, když Caveman je přece představení jednoho herce? Odpověď je jednoduchá: Jakub Slach hraje Cavemana v alternaci s Janem Holíkem. A právě Honza byl ten, kdo Jakuba doporučil producentovi a ostatním členům týmu.

Celé divadlo se smálo, místy až „řvalo“ smíchy, mužské osazenstvo bylo nadšené. Je zde velmi vtipně a neurážlivě ukázán rozdíl mezi tzv. „mužským“ a „ženským“ myšlením.

Ani se nepamatuji, kdy jsem zažila takové salvy smíchu, hlavně mladých lidí. Je to báječná oddychová podívaná.

Autor: Rob Becker
Režie: Patrik Hartl
Vstupné: 170 - 360 Kč

Ing. Irena Drbalová

1. 6. 2011

Holky z kalendáře

Na počátku byla skutečná událost, která se stala námětem pro film a později i základem úspěšné divadelní hry, kterou uvádí Divadlo ABC.

Dámy v letech z jednoho venkovského hnízda, kde není příliš bohatý společenský život, se domnívají, že mají své nejlepší časy za sebou. Každá z nich se musí vyrovnávat s nějakou těžkou životní situací – odchodem dítěte, smrtelnou nemocí manžela, krachem živnosti, manželskou nevěrou – a to bez naděje, že jednou bude líp a že ještě za nějakým rohem čeká nový a lepší život.

Nápad nafotit kalendář s akty je bláznivý úlet, který se postupně promění ve velkolepou vzpouru proti osudu, proti stáří, proti životní marnosti. Není tak důležité, že kalendář promění ospalé městečko v metropoli a dámy z farního spolku v mediální celebrity, jako to, že jeho prostřednictvím najdou, ve stínu smrti, znovu ztracenou svobodu, hravost, nová přátelství, nové sny a novou naději.

Něžná a jímavá komedie o ženách, které jsou pro dobrou věc ochotny udělat to, co by je nenapadlo ani v těch nejodvážnějších snech.

Pro Divadlo ABC hru nastudoval v české premiéře režisér Ondřej Zajíc.

Divadelní hra pobaví, poučí, udělá dobrou náladu a navodí příjemně strávený večer. Mohu jen doporučit.

Ing. Irena Drbalová

1. 6. 2011

Jak vznikalo písmo

První písma se objevují před více než 5000 léty. Prošla dlouhým vývojem než dospěla k dnešní podobě. Na světě dnes existuje asi 400 druhů písem, nejrozšířenější je latinka ale velmi užívané jsou i další - azbuka , písmo čínské, indické a arabské.

Podrobnosti a celý článek   o vzniku, historii písma a jeho přínosu pro společnost.

Ing. Jiří Valenta

1. 6. 2011

Divadelní hra „Vzpomínky na vodě“

Divadlo ROKOKO

Hra "The Memory Of Water" (Paměť vody) mladé skotské autorky Shelagh Stephensonové byla oceněna jako nejlepší anglická komedie roku 2000. Do Divadla Rokoko ji přivezla a pod názvem Vzpomínky na vodě uvedla jedna z našich předních režisérek Lída Engelová.

O co by byl život jednodušší, kdybychom byli schopni vzájemné otevřenosti a uměli si odpouštět a projevovat city, dokud máme tu možnost? Jak často se zbytečně trápíme křivdami jen proto, že lpíme na svých vzpomínkách, které bývají zkreslené a především odlišné od pohledu těch druhých?

Tři sestry se setkávají na pohřbu své matky a v této vypjaté situaci vyplouvají na povrch vzájemné vztahy a s nimi spojené staré bolesti a rodinná tabu. Každá z žen si s sebou nese z dětství určité zážitky a každá si vybavuje právě to, co zapadá do jejího celoživotního pocitu. Příbuzenská nevraživost se ale postupem času ukazuje spíše jako skrytá touha po porozumění a lásce.

První polovina se nese v celkem neměnícím se konverzačním tempu, kdy palby peprných, vtipných nadávek, kterými se sestry častují, střídají vzpomínky na matku a dětství. Divák se snaží pochopit rodinné okolnosti, ale téměř nestíhá všechnu tu slovní smršť vstřebat.

Druhá polovina ale dostává hlubší a intimnější rozměr a jednotlivé dialogy jasnější sdělení. Rozhovory Mary se zemřelou matkou (Dana Batulková a Vlasta Peterková) patří k nejsilnějším momentům představení.

Druhá polovina ale dostává hlubší a intimnější rozměr a jednotlivé dialogy jasnější sdělení. Rozhovory Mary se zemřelou matkou (Dana Batulková a Vlasta Peterková) patří k nejsilnějším momentům představení.

Text nabízí herecké příležitosti všem představitelům. Přestože se děj točí kolem čtyř žen, mužské protějšky je správně vyvažují a téma v žádném případě není pouze ženské. Čím víc se bavíme vtipnými situacemi na jevišti, tím silnější je pak chvíle, kdy pochopíme, že se smějeme právě sobě — svým příběhům a svým bolestem, často tak zbytečným.

Hrají: Dana Syslová, Dana Batulková, Evellyn Pacoláková, Vlasta Peterková, Petr Štěpánek, Jiří Schwarz

Divadelní hra se mi líbila, je vtipná, v podstatě jde o hořkou komedii ze života, jejímiž účastníky se může stát každý z nás. Mohu ji doporučit k navštívení.

Ing. Irena Drbalová

1. 6. 2011

Trvalo několik století, než se středověká Evropa seznámila s antickou vědou, naučila se ji využívat a pokračovat na jejích základech . K rozšíření myšlenek a znalostí antiky přispěl i rozvoj vědy v islámském světě, který v určitém období Evropu předstihl.

Podrobnosti a celý zajímavý článek o   vědě a vzdělanosti ve středověku (formát pdf).

ing. Jiří Valenta

1. 6. 2011

Výtvarné umění helénismu

Na letošní rok připadá 2500. výročí bitvy u Marathónu, kde Řekové úspěšně odrazili první pokus Peršanů o proniknutí do Evropy. Za 160 let po této bitvě Alexandr Veliký přenesl své výboje na jejich území a na blízký východ. A s ním pronikl na několik dalších století do této oblasti řecký jazyk a kultura. Toto období helénismu je m.j. i dobou vzniku vrcholných výtvarných děl, které dodnes obdivujeme.

Výtvarné umění starého Řecka, co bylo v pozadí tohoto umění nebo spíše, co bylo pod ním? Z jaké půdy vyrůstalo? Kde se vzal cit a um a obratnost rukou? Kde byly základy uměleckého rozmachu etnik, vzdálených od nás dvacet až dvacet sedm století? Podrobnosti a celý článek o  Výtvarném umění helénismu  doplněný zajímavými obrázky(formát pdf).

Ing. Jaromíra Jírů

1. 6. 2011

Muzeum hlavního města Prahy

Muzeum hl.m. Prahy jak je dnes známe bylo otevřeno před 110 léty v září 1900. Před tím bylo provizorně umístěno v tzv. kavárenském pavilonu.

Podrobnosti a celý článek o   Muzeu hl.m. Prahy jeho vzniku a přínosu pro společnost.

Ing. Jiří Valenta

Starší příspěvky

Senior Internet Klub
[sik.vse.cz]