Kultura

Vaše příspěvky - období: prosinec 2008

8. 12. 2008

Bedřich Schnirch – řetězové mosty

Letos uplynulo 140 let od smrti významného českého odborníka na stavbu řetězových mostů inženýra Bedřicha Schnircha. Z jeho konstrukcí zůstal zachován jako technická památka jen most přes Lužnici ve Stadlci. Podrobnosti  a celý článek (formát pdf).

Ing. Jiří Valenta

8.12.2008

Juan Gelman Burichson - světový básník v Praze

Juan Gelman Burichson,( Buenos Aires,3.května 1930) nejvýznamnější argentinský básník,překladatel a novinář vystupoval v Praze ve dnech 19 až 21 listopadu tr. Přednes svých básní uskutečnil v kinosále Institutu Cervantes v Praze.

Juan Gelman Burichson je synem ukrajinských emigrantů. Předtím než se začal věnovat žurnalistice,vystřídal různá zaměstnání např. byl řidičem kamionu. Kvůli svým novinářským aktivitám žil v létech l975 až 1988 v Římě, Madridu, Manague, Paříži, NewYorku a Mexiku. Během své nepřítomnosti v Argentině byl tamní diktaturou odsouzen k smrti. Velmi osobně se ho dotklo drama „zmizelých“, když se i jeho syn a těhotná snacha dostali na tento smutný seznam. Jeho vnučka narozená v zajetí, byla adoptována uruguajskou rodinou a až do svých dvaceti let nesměla znát příběh svých rodičů.

Během života prošel Gelman řadou básnických a kulturních skupin. Byl např. ředitelem novin „La Opinion´“, šéfredaktorem „Noticias“ a od r.2007 spolupracuje s novinami „Página“ v Buenos Aires.

Ačkoliv je spojován s kritickým realismem, sám definuje jako konstantu své poezie přítomnost každodennosti a krásy v ní obsažené. Také politický ton, obžaloba a rozhořčení z nespravedlnosti jsou výrazem části jeho veršů.Prostřednictvím kritického realismu a intimismu hledá ve svém díle nadsmyslný jazyk.

Jeho básnické dílo je rozsáhlé. Sbírky poesie obsahují básně vydané v průběhu skoro padesáti let. Pro bližší představu kouzla jeho poesie, je dále citována jedna z básní která zazněla při jeho autorském čtení v Institutu Cervantes v českém i španělském provedení:

Trávit podzim
Je třeba tak činit s velkou úctou k listům.
Jejich žluť je zbytek slunce a říká,že duše je cvičením duše.
Pokud ne,uletí jí střecha a bouřky zablátí jazyk.
Odsud se nerodí muž ani žena,stěží tak zrcadla puklin bez měsíčního světla,bez kouře,jenž by skryl špatně zavřené dveře.
Co reziví, je vzpomínka na sebe sama v pokřikování věty.
Kdosi zalévá hvězdy. A dřevo roste.

Otoňar
Hay quo hacerlo con gran respeto por las hojas.
Su amarillo es un resto de sol y dice que el alma es un ejercico del alma.
Si no,se le va el techo y las tormentas embarran el lenguaje.
De ahí no nacen hombre ni mujer, apenas espejos de las grietas sin luz lunar ni humo que esconda puertas mal cerradas.
Lo que se oxida es el recuerdo de uno mismo en vociferaciones de la frase.
Alguien riega los astros y la madera crece.

Ing. Jaromír Buriánek

1. 12. 2008

Tenkrát na východě aneb Archeologové v sedle

Výstava z cyklu Umění na papíře v kavárně Lucerna

Výstava bude instalována 1.12. a potrvá do 31.12 2008. Vernisáž se koná v úterý 2. 12. 2008 v 18:00 v kavárně Lucerna (u vstupu do kina), pasáž Lucerna, Vodičkova 36, Praha 1.

V dalším pokračování seriálu fotografických výstav, který je součástí dlouhodobého výstavního cyklu Umění na papíře, navštívíme Mongolsko. Prostřednictvím fotografií dvou mladých autorek, Lucie Šmahelové a Lucie Formánkové, se dostaneme na zajímavou cestu po Mongolsku – na cestu vedoucí po stopách našich archeologů, kteří zde přesně před 50 lety, společně se svými mongolskými kolegy, započali zcela unikátní výzkum. Dodnes však tento výzkum nebyl dokončen a dokumentační materiál spolu s mnoha fotografiemi zůstal na dlouhá léta uschován v archivu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.

Lucie Šmahelová se v rámci svého studia a doktorandské práce po dohodě s Archeologickým ústavem AV ČR, Praha, v. v. i. věnuje těmto původním archivním materiálům z expedice: deníkům, plánům, předběžné zprávě i negativům. Nálezy z nedokončeného výzkumu však zůstaly v Mongolsku a stále čekají na své zpracování.

Nedořešený vědecký úkol, velký zájem o studium nomádských kultur, rozpracovaná disertační práce, staré fotografie z výzkumu – to vše bylo pro Lucii Šmahelovou impulzem vydat se na cestu. V letošním roce uskutečnila svou již třetí výpravu do Mongolska. Společně s ní odjela jako fotografka a dokumentátorka i Lucie Formánková, pro níž bylo shlédnutí 50 let starých fotografií výzvou, které neodolala.

Cesta, která se uskutečnila letos v létě, měla velice zajímavý, někdy až dobrodružný průběh, a vedla po zapadlých končinách pro nás téměř neznámé země. Kromě zpracování vědeckých úkolů byla cesta i velkou fotografickou inspirací. Nádherná, podivuhodná krajina, lidé, odlišný, pro nás někdy nesrozumitelný způsob života, památky starých zapomenutých kultur - to vše se stalo motivy fotografií, které nám mladé fotografky na výstavě představí.

Výstava, která si klade za cíl připomenout 50tileté výročí první československo-mongolské archeologické expedice a její zásadní význam v dějinách české archeologie, představí vedle řady velkých barevných fotografií z letošní cesty také historii původního výzkumu našeho známého orientalisty a archeologa dr. Lumíra Jisla (z tehdejšího ARU ČSAV Praha) na podkladě autentických dokumentů – fotografií, které byly s velkou péčí obnoveny. Pro všechny návštěvníky bude jistě zajímavé srovnání těchto původních snímků, jejichž autorem byl Alois Kleibl, v konfrontaci se současnými snímky zachycujícími stejnou lokalitu po 50 letech. Velmi podstatný bude i textový doprovod, který návštěvníka blíže seznámí s cíli výzkumu i cesty.

Setkání s nádhernými barevnými fotografiemi z mongolského putování, které budou v galerii kavárny Lucerna vystaveny vůbec poprvé, jistě nezklame.

Vznik této výstavy umožnila grantová podpora Filosofické fakulty University Karlovy v Praze (program Specifický výzkum 2008).
Barevné fotografie byly zhotoveny s podporou Centrum FotoŠkoda.
Archivní materiály z r. 1958 poskytl Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.

Sej

1. 12. 2008

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V prosinci promítá kino Lucerna minimálně jednou týdně nové filmy pro seniory.

  •   1. 12. Falco,Rakousko, začátek 14.00
  •   5. 12. Mezi zdmi,FRA, začátek 14.00
  • 12. 12. Sestra, ČR, začátek 15.00
  • 15. 12. Ženy,USA, začátek 14.00
  • 19. 12. Chaotická Ana, ŠPA,
                začátek 14.00
  • 22. 12. Králova přízeň, GB,
                začátek 14.00
  • 29. 12. Sněženky a machři po
                25 letech
    ,
                ČR, začátek 14.00
  • 30. 12. Noci v Rodanthe,
                USA/Austr, začátek 14.00

Šej

1.12. 2008

Z historie nám dobře známé části Žižkova

Na přednášky a cvičení naší University třetího věku chodíme všichni po dnešním náměstí Winstona Churchilla kolem zajímavé moderně vyhlížející budovy, která se dnes nazývá „ Dům odborových svazů“. Ne všichni však možná víme, že to je už vlastně starší paní narozená v první polovině minulého století, která byla dokonce zařazena do seznamu pražských památek. A tak si myslím, že neuškodí si o ní něco více povědět.

Budova stojí na místě, které původně od r. l866 zabírala žižkovská plynárna. Ta se po vybudování nového plynárenského komplexu v Michli stala nepotřebnou a byla zbourána.Na místě, které se tím uvolnilo, byl pak naplánován representativní vstup na území Žižkova s náměstím a bloky domů.

Poté zde zakoupil stavební parcelu o téměř l0.000 metrech čtverečních za 15 milionů korun  Všeobecný pensijní ústav  se záměrem vystavět pro své potřeby reprezentační administrativní budovu. Vypsal v r.1929 neveřejnou architektonickou soutěž k níž vlastně až dodatečně přistoupili její pozdější vítězové, členové skupiny Devětsil.

Byli to mladí architekti Karel Honzík /29 r./ a Josef Havlíček /30 r./. Ti budovu navrhli s křížovým půdorysem, který měl umožnit optimální využití denního světla pro všechny kanceláře. Jejich návrh měl mnoho oponentů jak z řad odborníků, tak i veřejnosti, m.j. také pro předpokládané vysoké náklady. Přesto se ale l.dubna l932 začalo stavět a hrubá stavba byla dokončena již koncem listopadu l932 a na jaře 1933 se začalo s pokládáním keramických obkladů a dokončováním interiérů. Náklady na realizaci komplexu dosáhly 64,000.000 korun.Až jedenáctiposchoďová budova byla označována jako  první pražský mrakodrap.

Byla v ní použita i různá tehdy moderní technická zařízení - např.jako vůbec první budova byla plně klimatizována. Zařízení klimatizace sloužilo v zimě k vytápění a v létě vhánělo do kanceláří teplý vzduch. Významnou předností stavby byla typizace železobetonové konstrukce i všeho dalšího zařízení.

První úředníci v ní začali působit 2.ledna 1934. Budovu najdete patrně v mnoha učebnicích zabývajících se dějinami naší architektury. Patří ke stěžejním dílům českého funkcionalizmu a v návaznosti na to byla zařazena i mezi pražské památky.

My, starší, patrně všichni víme, že po roce 1949 se stala sídlem tehdejší Ústřední rady odborů a odborům patří - jak je vidět i z nahoře uvedeného názvu - dodnes. Na náměstí před ní stojí dnes socha britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, ale za minulého režimu tu stávala socha tehdejšího zprvu odborového předáka a později prezidenta Antonína Zápotockého a náměstí bylo tehdy po něm i pojmenováno. Dnešní název najdeme již i na plánu města Prahy vydaném v r.l990.

Ing. Musilová Kamila

1. 12. 2008

Faustův dům

Karlovo náměstí – místo, kudy kráčela historie. Váží se k němu nejen historická fakta, ale také mnoho pověstí.

Karlovo náměstí – místo, kudy kráčela historie. Váží se k němu nejen historická fakta, ale také mnoho pověstí. Podrobnosti Pověstmi opředené Karlovo náměstí- celý článek (formát pdf).

Mgr. Milada Machová

1. 12. 2008

Alois (Luigi) Negrelli rytíř od Vltavy a Labe

Negrelli, významný odborník na dopravní stavby zemřel před 150 lety 1.10.1858

U nás je s jeho jménem spojen karlínský viadukt v Praze, který byl postaven v letech 1846 až 1849 a v době svého vzniku byl délkou 1111 m a 87 oblouky na dubových roštech světovým unikátem.

Negrelli se podílel také na řadě dalších dopravních staveb. Je ale málo známo, že podle jeho projektu byl postaven Suezský průplav.

Narodil se 23. ledna 1799 v italsky mluvící rodině v jižním Tyrolsku. Jeho otec byl Ital, matka Rakušanka.. Studoval v severoitalských městech Feltre a Padova. Kariéru začal v Tyrolsku, kde se podílel na regulaci alpských toků a rekonstrukcích horských stezek na silnice.Krátce studoval také ve Vídni, kde se seznámil s Gerstnerem a jeho koněspřežkou, ale tenkrát jeho nabídku na stavbu železnice odmítl. Přesídlil do Bregenzu, kde pracoval na regulaci Rýna a získal si pověst experta na vodní toky. Jako inspektor pro silniční a vodní stavby působil potom ve St. Gallenu a v Curychu, kde vyprojektoval kamenný most Münsterbrücke.

Cestami po západní Evropě a působením ve Švýcarsku získal praxi v technickém pozemním stavitelství, především ve stavbách železnic. Na přelomu 30. a 40. let jej proto oslovila společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda s úkolem vybudovat železniční trať z Vídně přes Olomouc do Haliče. Úsek mezi Uherským Hradištěm a Přerovem byl otevřen půl roku po jeho nástupu do funkce a spojení s Olomoucí půldruhého měsíce nato. Následovala stavba severní větve státních drah z Vídně do Prahy a Děčína, jejíž součástí byl právě karlínský viadukt. Na tehdejší dobu je hodno obdivu, že při technickém řešení staveb respektoval i památky a přírodu. O tom svědčí na příklad to, že se zasadil o zachování malebných pískovcových skal nad Vltavou u Nelahozevsi.

V roce 1848 byl jmenován ministerským sekčním šéfem a řídil i stavby dalších tratí. Později byl na žádost maršála Radeckého povolán do Verony v severní Itálii, kde vedl rekonstrukce poničených silnic, mostů a tratí. Vedle úspěšných dopravních staveb patří mu i zásluhy na záchraně některých památek. V té době jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu a Negrelli si zvolil přídomek Ritter von Moldelbe. Tím vzdal poctu Vltavě a Labi a dal najevo, jak si váží svého působení na našem území.

Nejvýznamnější stavbou, na které se Negrelli podílel je bezesporu Suezský průplav. V roce 1847 byl členem mezinárodní komise, která potvrdila výsledky nového zaměření a vyvrátila dlouholetý omyl, že rozdíl hladin Středozemního a Rudého moře činí téměř 10 m. Bylo dokázáno, že hladiny Středozemního a Rudého moře jsou téměř vyrovnány, a že tedy nebude zapotřebí budovat zdymadla, jak tvrdili oponenti průplavu.V roce 1855 se zúčastnil konkurzu na projekt průplavu a jeho práce byla mezi pěti vyhodnocena jako nejlepší. Byl egyptským místokrálem jmenován přednostou technického vedení stavby, ale zdravotní problémy mu znemožnily tuto práci vykonávat. Suezský průplav pak podle jeho plánů realizoval v letech 1859 – 1869 francouzský podnikatel inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps.

V roce 1855 byl Negrelli jmenován generálním inspektorem rakouských státních drah, tuto funkci vykonával jen tři roky. Zemřel na ledvinovou chorobu 1. 10. 1858 - asi půl roku před slavnostním zahájením stavby Suezského průplavu.

Ing. Jiří Valenta

Starší příspěvky

Senior Internet Klub
[sik.vse.cz]