Kultura

Vaše příspěvky - období: leden 2008

13. 10. 2008

Legendární Ford T vznikl před 100 lety

Před 100 lety byla zahájena výroba jedné z automobilových legend – vozu Ford T

Když Henry Ford v roce 1903 zakládal v Detroidu svou Ford Motor Company, jen pět procent všech Američanů na rozdíl od něj očekávalo, že automobil má budoucnost. Ani o jeho nový model T nebyl zpočátku takový zájem, jaký předpokládal. První "Téčko" nazývané později Tin Lizzie (Plechová Líza), v pořadí svůj devatenáctý prototyp, postavil v září 1908. V té době měla jeho továrna 450 zaměstnanců.

Ford T byl vybaven zážehovým čtyřválcovým motorem o obsahu 2,9 l o výkonu 20 k při 1800 ot/min a dvoustupňovou planetovou převodovkou s nožním řazením. Vážil 600 kg a při spotřebě cca 14 l/100 km dosahoval rychlosti 70 km/h. Původní dřevěná karoserie potažená plechem byla v r. 1911 nahrazena celokovovou. Elektrické osvětlení nahradilo původní acetylenové zařízení až v roce 1915.

Téčko nemělo nijak udivující výkon, ale jeho koncepce vystihla potřeby průměrných Američanů. Robustní, technicky jednoduchý automobil, vyráběný z kvalitních ocelí, vynikal snadnou ovladatelností, spolehlivostí, nenáročností na údržbu a nízkou cenou. Byl navržen tak, aby jeho opravu zvládl když ne zručnější majitel, tak alespoň vesnický zámečník nebo kovář.

Od jisté doby se tyto vozy vyráběly jen v černé barvě. Byl pro to racionální důvod - japonská černá barva Enamel jako jediná schla tak rychle, že nebrzdila tempo výroby. Traduje se Fordův výrok: „Náš zákazník dostane vůz v libovolné barvě, pokud si vybere černou.“

Příchod vozu Ford T na trh odstartoval masivní rozvoj automobilismu v USA a následně na celém světě. Již původní cena 825 USD umožnila nákup tohoto vozu i příslušníkům střední třídy obyvatelstva v USA. Během prvního roku výroby se prodalo 10 607 vozů a jak narůstala produkce klesala i cena. V roce 1916 se „Téčko“ prodávalo za 360 USD a v roce 1924 dosáhla jeho cena historické minimum 290 USD.

V roce 1913 byla zavedena pásová výroba, která znamenala převrat v automobilovém průmyslu. Přechod na nový systém trval několik let a model T se stal prvním sériově vyráběným automobilem, sestaveným ze zaměnitelných součástek. Pásová výroba zkrátila čas na sestavení kompletního podvozku z původních 12,5 na pouhé 1,5 hodiny. Denní mzda dělníka u Forda vzrostla až na 6 dolarů, to bylo více než dvojnásobek tehdejšího průměrného platu v USA. Tím se podařilo snížit fluktuaci pracovních sil a bylo možno zavést třísměnný provoz s osmihodinovou pracovní dobou.

V roce 1913 továrna vyrobila celkem 168 200 kusů Fordu T, v následujícím roce stoupla produkce na 248 307 automobilů a v roce 1916 na 585 388 vozů. Na výrobu jednoho vozu bylo potřeba 93 sekund. V roce 1918 tvořila výroba tohoto modelu 50,4 % celosvětové produkce automobilů. V roce 1923, kdy už „Téčko“ začalo zastarávat, dosáhl celkový objem jeho výroby svého vrcholu - bylo vyrobeno 2 011 125 vozů.

V roce 1927 už byl odbyt modelu T špatný, Ford proto ukončil jeho výrobu - 31. května 1927 sjel z montážní linky v River Rouge definitivně poslední americký Ford T s pořadovým číslem 15 007 033. Výroba „Plechové Lízinky" pak ještě několik měsíců dobíhala ve Fordových továrnách v Anglii, Belgii a Itálii a celkem dosáhla 15 176 888 kusů.

Ford T – Tin Lizzie se do historie automobilu zapsal zlatým písmem. Henrymu Fordovi se podařilo zmotorizovat severoamerický kontinent. Porota, složená z motoristických novinářů a odborníků proto udělila 18. prosince 1999 tomuto vozu titul

„Automobil století“

V průběhu letošního roku se konala po celém světě na oslavu stého výročí zahájení výroby slavné Tin Lizzie řada regionálních akcí nazvaných “T Party 2008”. Na jednu z nich, konanou v Richmondu (USA, stát Indiana) dorazilo více než 750 vozů Ford T. Bylo to největší setkání těchto automobilů od ukončení výroby.

Ing. Jiří Valenta

29. 9. 2008

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V říjnu promítá kino Lucerna minimálně jednou týdně nové filmy pro seniory.

  •   6.10. Bathory,SK, začátek 13.30
  • 10.10. Ukrutně šťastni,Dánsko,
              začátek 14.30
  • 13.10. Rembrandtova Noční hlídka,
             Kanada, Francie, Německo, Polsko,
             Nizozemí, Velká Británie,
              začátek 13.30
  • 20.10. Kauza Litviněnko,Rusko,
               začátek 14.00
  • 27.10. Sedmé nebe, Německo,
               začátek 14.00
  • 31.10. Nestyda, ČR, začátek 15.00

Šej

1. 10. 2008

Před 225 léty vzlétl první balon

Letos uplyne právě dvě a čtvrt století od prvního historicky doloženého úspěšného pokusu o let člověka v teplovzdušném balonu. Vynálezci balonu byli bratří Montgolfierové a odvážnými letci Pilatre de Roziér a Francois d´Arlandes

Významným datem v historii letectví je 5. červen roku 1783, kdy v Annonay na jihu Francie poprvé veřejně vzlétl balon, tehdy ještě bez posádky. Po delších pokusech, konaných zpočátku neúspěšně například s vodíkem a vodní párou, se bratřím Josephovi a Etiennovi Montgolfierům, synům majitele velké papírny, podařilo vytvořit balon, který plnili kouřem z vlhké slámy a ovčí vlny. Byli přesvědčeni, že vynalezli "elektrický plyn", který umožňuje balonu stoupat do výše. Když zpráva o úspěšném pokusu dorazila do Paříže, pozvala Akademie věd oba bratry do hlavního města země a po několika dalších pokusech byl 19.září 1783 vypuštěn ve Versailles balon i s posádkou - prvními vzduchoplavci na světě se stali kohout, kachna a ovce.

Následoval let s lidskou posádkou, který se uskutečnil 21. listopadu 1983. Balon byl sestrojen z hedvábí, papíru a proutí, posádka přikládala vidlemi balíky slámy na oheň, aby byl balon stále naplněn horkým vzduchem. Posádka - markýz Francois d‘ Arlandes a Pilatre de Rozier strávili ve vzduchu 25 minut, balon údajně vzlétl do výše jednoho kilometru, přeletěl Seinu a bezpečně přistál, i když jeho plášť na několika místech prohořel.

Svědkem tohoto prvního letu byl i americký vědec a státník Benjamin Franklin Ve svém dopisu adresovaném Josephu Banksovi, prezidentu Královské společnosti v Londýně píše :

Jak přišli bratři Jacques Etienne. (1745-1799) a Joseph Michel (1740-1810) Montgolfierové z Annonay na myšlenku, která vedla k sestrojení a úspěšnému vyzkoušení horkovzdušného balonu, jehož princip už navždy nese jméno montgolfiéra? Připomíná se historka, že manželka jednoho z nich pověsila mokrou spodničku nad krb, ta se naplnila horkým vzduchem a vznesla se. Tato příhoda se prý stala přímou inspirací pro vynález balonu. Není to zcela vyloučeno, pravděpodobnější však je, že hledali náhradu za vodík (tenkrát nazývaného „hořlavý vzduch“), který bylo obtížné vyrobit v dostatečném množství a udržet ve vhodném obalu.

Krátce po prvním letu montgolfiéry se objevil i balon plněný vodíkem. Profesor Jacques Alexandre César Charles (1746-1823) vyřešil problém utěsnění balonu a výrobu potřebného množství vodíku a vyzkoušel balon z hedvábí naimpregnovaného fermeží, který byl plněn aparaturou vyvíjející vodík reakcí kyseliny sírové a železných pilin. Jeho balon vzlétl koncem srpna 1783 za ohromné účasti diváků na Martově poli a přistál u Gonnes, avšak sedláky, kteří ho považovali za dílo ďáblovo, byl zničen.

Balon bratří Montgolfierů

Ing. Jiří Valenta

29. 11. 2008

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V prosinci promítá kino Lucerna minimálně jednou týdně nové filmy pro seniory.

  •   1. 12. Falco,Rakousko, začátek 14.00
  •   5. 12. Mezi zdmi,FRA, začátek 14.00
  • 12. 12. Sestra, ČR, začátek 15.00
  • 15. 12. Ženy,USA, začátek 14.00
  • 19. 12. Chaotická Ana, ŠPA,
                začátek 14.00
  • 22. 12. Králova přízeň, GB,
                začátek 14.00
  • 29. 12. Sněženky a machři po
                25 letech
    ,
                ČR, začátek 14.00
  • 30. 12. Noci v Rodanthe,
                USA/Austr, začátek 14.00

Šej

24.11.2008

Z historie nám dobře známé části Žižkova

Na přednášky a cvičení naší University třetího věku chodíme všichni po dnešním náměstí Winstona Churchilla kolem zajímavé moderně vyhlížející budovy, která se dnes nazývá „ Dům odborových svazů“. Ne všichni však možná víme, že to je už vlastně starší paní narozená v první polovině minulého století, která byla dokonce zařazena do seznamu pražských památek. A tak si myslím, že neuškodí si o ní něco více povědět.

Budova stojí na místě, které původně od r. l866 zabírala žižkovská plynárna. Ta se po vybudování nového plynárenského komplexu v Michli stala nepotřebnou a byla zbourána.Na místě, které se tím uvolnilo, byl pak naplánován representativní vstup na území Žižkova s náměstím a bloky domů.

Poté zde zakoupil stavební parcelu o téměř l0.000 metrech čtverečních za 15 milionů korun  Všeobecný pensijní ústav  se záměrem vystavět pro své potřeby reprezentační administrativní budovu. Vypsal v r.1929 neveřejnou architektonickou soutěž k níž vlastně až dodatečně přistoupili její pozdější vítězové, členové skupiny Devětsil.

Byli to mladí architekti Karel Honzík /29 r./ a Josef Havlíček /30 r./. Ti budovu navrhli s křížovým půdorysem, který měl umožnit optimální využití denního světla pro všechny kanceláře. Jejich návrh měl mnoho oponentů jak z řad odborníků, tak i veřejnosti, m.j. také pro předpokládané vysoké náklady. Přesto se ale l.dubna l932 začalo stavět a hrubá stavba byla dokončena již koncem listopadu l932 a na jaře 1933 se začalo s pokládáním keramických obkladů a dokončováním interiérů. Náklady na realizaci komplexu dosáhly 64,000.000 korun.Až jedenáctiposchoďová budova byla označována jako  první pražský mrakodrap.

Byla v ní použita i různá tehdy moderní technická zařízení - např.jako vůbec první budova byla plně klimatizována. Zařízení klimatizace sloužilo v zimě k vytápění a v létě vhánělo do kanceláří teplý vzduch. Významnou předností stavby byla typizace železobetonové konstrukce i všeho dalšího zařízení.

První úředníci v ní začali působit 2.ledna 1934. Budovu najdete patrně v mnoha učebnicích zabývajících se dějinami naší architektury. Patří ke stěžejním dílům českého funkcionalizmu a v návaznosti na to byla zařazena i mezi pražské památky.

My, starší, patrně všichni víme, že po roce 1949 se stala sídlem tehdejší Ústřední rady odborů a odborům patří - jak je vidět i z nahoře uvedeného názvu - dodnes. Na náměstí před ní stojí dnes socha britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, ale za minulého režimu tu stávala socha tehdejšího zprvu odborového předáka a později prezidenta Antonína Zápotockého a náměstí bylo tehdy po něm i pojmenováno. Dnešní název najdeme již i na plánu města Prahy vydaném v r.l990.

Ing. Musilová Kamila

26. 11. 2008

Kulturní průvodce na internetu

Kulturní průvodce  pro film, divadlo, hudba, art, knihy, CD, na tahu, Eurotipy, session, bloumání.

Můžete si vybrat libovolnou kulturní akci v různých městech, různého data a zájmu pokud budete na návštěvě v jiném městě a budete mít chuť navštívit divadlo, výstavu a podobně. Vyhledání je jednoduché a přehledné.

Ing. Irena Drbalová

24.11.2008

Pověstmi opředené Karlovo náměstí

Karlovo náměstí – místo, kudy kráčela historie. Váží se k němu nejen historická fakta, ale také mnoho pověstí.

Faustův dům, postavený na jižní straně Dobytčího trhu, v jádru gotický a později renesanční, asi z doby, kdy objekt patřil císařskému lékaři Janu Koppovi.- Byl postaven na místě středověkého paláce knížat opavských. V 17. stol. byl tento renesanční dům s výrazným původním nárožním arkýřem přestavěn měšťanem Joachymem Schullerem. V l8. stol připadl Mladotům ze Solopysk, z nichž hrabě Ferdinand Antonín Mladota jej dal barokně přestavět architektem F. M. Kaňkou.

Zmíněný Mladota se zabýval studiem chemie a pokusy, kterými udivoval své přátelé i okolí, což vzbudilo ono tajemnou pověst o domu, která byla v období romantismu v 19. stol. uvedena v souvislost se starou legendou o Dr. Faustovi. Přispělo k tomu i to, že již koncem 16. stol. dům obýval anglický alchymista a šarlatán Edvard Talbot zvaný Kelley.

Za vlády císaře Josefa II. díky peněžitým darům mnohých mecenášů zakoupilo vedení Ústavu pro hluchoněmé dům od manželů Zoppových za 200.000 zlatých.

Starobylý ten dům stál na Skalce na konci Dobytčího trhu, v nároží proti klášteru °Na Slovanech. Nikdo v něm už dávné, dávné časy neostával, a proto vypadal sešle a chmurně. Červená kdysi střecha ztemněla, zdi oprýskaly, okna zkalená prachem a dešti byla jako slepá, plná pavučin. Těžká, dubová vrata mocnými hřeby pobitá nikdy se neotevřela, ani dvířka v nich, a nikdo se u nich nezastavil, aby sáhl po železném, uměle kovaném klepadle visutém. Za vraty bylo pusto a ticho, pes tam nezaštěkal, kohout nezazpíval. A před vraty rostla mezi kamením tráva. Chmurná byla také zahrada za domem i po jeho boku, směrem k cestě zrovna proti klášteru Na Slovanech. Nikdo ji nehleděl. Neměla záhonů, neměla políček s kvítím nebo zeleninou. I stezky v ní zmizely. Zarostly travou. Všude jen tráva, bujná, vysoká tráva, že v ní tonuly kmeny starých javorů, lip i ovocných stromů, jejichž kmeny i haluze zarostly lišejníky a mechem.

Jen na jaře, když rozkvetly, když bujná tráva byla poseta pampeliškami jako zlaťáky, když se pak probělávala kozím pyskem a bolehlavem, vypadalo tu veseleji. Ale na podzim, když listí padalo, když zaválo celou zahradu, když nebe, chmurami těžké, níže se klenulo a vichr vál holými korunami, kdy za časných soumraků se pod nimi tmělo i po celém domě! Smutno vanulo ze zahrady i ze stavení a divná úzkost z nich na lidi zrovna padala.

Bylať to místa prokletá a v noci tu obcházel duch doktora Fausta, jenž neměl po smrti klidu tak jako za živa. Doktor Faust v tom domě před dávnými časy přebýval. Strojil tu kouzla, bádal v čarodějných knihách, čerta si tu zavolal a také mu svou duši zapsal. Za to mu čert sloužil a všecko vyplnil, co si jen doktor přál a smyslil.

Ale pak, když vypršel čas, řekl ďábel: „Dost už a pojď!“

Než doktoru Faustovi se ještě nechtělo, bránil se jak mohl a uměl. Zaklínal, zaříkával, ale nic naplat. Čert se do něho obul, chytl ho, pazourem ho držel a když se Faust ještě bránil, vyrazil s ním ven, a ne dveřmi, ale přímo stropem. A tak Faust jak jednal, tak se měl: čertu se zapsal a čert ho vzal. A ta díra, kterou ve stropě vyrazil, zůstala. Sice jí několikráte zazdili, ale pokaždé se zdivo do rána vysypalo a byla zase černá díra jako předtím. Posléze zazdívání nechali, neboť je pojal strach, zvláště když počal v domě obcházeti Faustův duch. Každé noci se zjevoval, strašil, a tak ani nejsmělejší nájemník nevydržel v jeho domě.

Alois Jirásek: Staré pověsti české - Faustův dům ( výňatek).

Jaroslava Navrátilová, Dr. Soňa Rybičková

3. 11. 2008

Alois (Luigi) Negrelli rytíř od Vltavy a Labe

Negrelli, významný odborník na dopravní stavby zemřel před 150 lety 1.10.1858

U nás je s jeho jménem spojen karlínský viadukt v Praze, který byl postaven v letech 1846 až 1849 a v době svého vzniku byl délkou 1111 m a 87 oblouky na dubových roštech světovým unikátem.

Negrelli se podílel také na řadě dalších dopravních staveb. Je ale málo známo, že podle jeho projektu byl postaven Suezský průplav.

Narodil se 23. ledna 1799 v italsky mluvící rodině v jižním Tyrolsku. Jeho otec byl Ital, matka Rakušanka.. Studoval v severoitalských městech Feltre a Padova. Kariéru začal v Tyrolsku, kde se podílel na regulaci alpských toků a rekonstrukcích horských stezek na silnice.Krátce studoval také ve Vídni, kde se seznámil s Gerstnerem a jeho koněspřežkou, ale tenkrát jeho nabídku na stavbu železnice odmítl. Přesídlil do Bregenzu, kde pracoval na regulaci Rýna a získal si pověst experta na vodní toky. Jako inspektor pro silniční a vodní stavby působil potom ve St. Gallenu a v Curychu, kde vyprojektoval kamenný most Münsterbrücke.

Cestami po západní Evropě a působením ve Švýcarsku získal praxi v technickém pozemním stavitelství, především ve stavbách železnic. Na přelomu 30. a 40. let jej proto oslovila společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda s úkolem vybudovat železniční trať z Vídně přes Olomouc do Haliče. Úsek mezi Uherským Hradištěm a Přerovem byl otevřen půl roku po jeho nástupu do funkce a spojení s Olomoucí půldruhého měsíce nato. Následovala stavba severní větve státních drah z Vídně do Prahy a Děčína, jejíž součástí byl právě karlínský viadukt. Na tehdejší dobu je hodno obdivu, že při technickém řešení staveb respektoval i památky a přírodu. O tom svědčí na příklad to, že se zasadil o zachování malebných pískovcových skal nad Vltavou u Nelahozevsi.

V roce 1848 byl jmenován ministerským sekčním šéfem a řídil i stavby dalších tratí. Později byl na žádost maršála Radeckého povolán do Verony v severní Itálii, kde vedl rekonstrukce poničených silnic, mostů a tratí. Vedle úspěšných dopravních staveb patří mu i zásluhy na záchraně některých památek. V té době jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu a Negrelli si zvolil přídomek Ritter von Moldelbe. Tím vzdal poctu Vltavě a Labi a dal najevo, jak si váží svého působení na našem území.

Nejvýznamnější stavbou, na které se Negrelli podílel je bezesporu Suezský průplav. V roce 1847 byl členem mezinárodní komise, která potvrdila výsledky nového zaměření a vyvrátila dlouholetý omyl, že rozdíl hladin Středozemního a Rudého moře činí téměř 10 m. Bylo dokázáno, že hladiny Středozemního a Rudého moře jsou téměř vyrovnány, a že tedy nebude zapotřebí budovat zdymadla, jak tvrdili oponenti průplavu.V roce 1855 se zúčastnil konkurzu na projekt průplavu a jeho práce byla mezi pěti vyhodnocena jako nejlepší. Byl egyptským místokrálem jmenován přednostou technického vedení stavby, ale zdravotní problémy mu znemožnily tuto práci vykonávat. Suezský průplav pak podle jeho plánů realizoval v letech 1859 – 1869 francouzský podnikatel inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps.

V roce 1855 byl Negrelli jmenován generálním inspektorem rakouských státních drah, tuto funkci vykonával jen tři roky. Zemřel na ledvinovou chorobu 1. 10. 1858 - asi půl roku před slavnostním zahájením stavby Suezského průplavu.

Ing. Jiří Valenta

2. 11. 2008

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V listopadu promítá kino Lucerna minimálně jednou týdně nové filmy pro seniory.

  •   1. 11. 2 dny v Paříži,FR, začátek 15.00
  •   3. 11. Děti noci,ČR,
                začátek 14.00
  • 14. 11. Návrat čápů,
               SR/SRN,
                začátek 14.00
  • 17. 11. Mamma Mia!,GB/USA,
                začátek 14.00
  • 24. 11. Nadine, BE/NL,
                začátek 14.00
  • 28. 11. Vicky Cristina Barcelona,
                USA/ES, začátek 14.45

Šej

1. 11. 2008

Tajemná místa naší historie

Památný kámen na Dobytčím trhu– nynějším Karlově náměstí

Tenkráte stávaly domy i uprostřed  Dobytčího trhu  a jednomu z těch domů, jenž stál směrem k novoměstské radnici, říkali U Zámečníků. Asi třicet kroků od tohoto stavení směrem k radnici trčel na volné prostoře kámen pět čtvrtí lokte zvýší a loket zšíří.Na tom kameni byl vytesán kříž, pod ním umrlčí hlava a letopočet 1627.

Na tomto místě, u toho kamene, dáli se prý za starodávna popravy, a to nočního času. Také prý toho roku 1627 skonalo tu několik kněží mečem katovým, a roku 1743 prý několik pánů českých, za to, že se přidali k bavorskému kurfirstovi Karlu Albertovi, když se s Francouzi Prahy zmocnil, za českého krále se prohlásil a v kostele sv. Víta se korunovati dal.

Zrovna k tomuto kameni, jenž v těch místech zůstal až do devatenáctého století, vedla z novoměstské radnice podzemní chodba, odtud pak dále pod celým Dobytčím trhem nahoru až do  Faustova domu.

Z knihy Staré pověsti české Aloise Jiráska - výňatek z povídky „Smutná místa“.

Jaroslava Navrátilová, Dr. Soňa Rybičková

8. 12. 2008

Bedřich Schnirch – řetězové mosty

Letos uplynulo 140 let od smrti významného českého odborníka na stavbu řetězových mostů inženýra Bedřicha Schnircha. Z jeho konstrukcí zůstal zachován jako technická památka jen most přes Lužnici ve Stadlci. Podrobnosti  a celý článek (formát pdf).

Ing. Jiří Valenta

8.12.2008

Juan Gelman Burichson - světový básník v Praze

Juan Gelman Burichson,( Buenos Aires,3.května 1930) nejvýznamnější argentinský básník,překladatel a novinář vystupoval v Praze ve dnech 19 až 21 listopadu tr. Přednes svých básní uskutečnil v kinosále Institutu Cervantes v Praze.

Juan Gelman Burichson je synem ukrajinských emigrantů. Předtím než se začal věnovat žurnalistice,vystřídal různá zaměstnání např. byl řidičem kamionu. Kvůli svým novinářským aktivitám žil v létech l975 až 1988 v Římě, Madridu, Manague, Paříži, NewYorku a Mexiku. Během své nepřítomnosti v Argentině byl tamní diktaturou odsouzen k smrti. Velmi osobně se ho dotklo drama „zmizelých“, když se i jeho syn a těhotná snacha dostali na tento smutný seznam. Jeho vnučka narozená v zajetí, byla adoptována uruguajskou rodinou a až do svých dvaceti let nesměla znát příběh svých rodičů.

Během života prošel Gelman řadou básnických a kulturních skupin. Byl např. ředitelem novin „La Opinion´“, šéfredaktorem „Noticias“ a od r.2007 spolupracuje s novinami „Página“ v Buenos Aires.

Ačkoliv je spojován s kritickým realismem, sám definuje jako konstantu své poezie přítomnost každodennosti a krásy v ní obsažené. Také politický ton, obžaloba a rozhořčení z nespravedlnosti jsou výrazem části jeho veršů.Prostřednictvím kritického realismu a intimismu hledá ve svém díle nadsmyslný jazyk.

Jeho básnické dílo je rozsáhlé. Sbírky poesie obsahují básně vydané v průběhu skoro padesáti let. Pro bližší představu kouzla jeho poesie, je dále citována jedna z básní která zazněla při jeho autorském čtení v Institutu Cervantes v českém i španělském provedení:

Trávit podzim
Je třeba tak činit s velkou úctou k listům.
Jejich žluť je zbytek slunce a říká,že duše je cvičením duše.
Pokud ne,uletí jí střecha a bouřky zablátí jazyk.
Odsud se nerodí muž ani žena,stěží tak zrcadla puklin bez měsíčního světla,bez kouře,jenž by skryl špatně zavřené dveře.
Co reziví, je vzpomínka na sebe sama v pokřikování věty.
Kdosi zalévá hvězdy. A dřevo roste.

Otoňar
Hay quo hacerlo con gran respeto por las hojas.
Su amarillo es un resto de sol y dice que el alma es un ejercico del alma.
Si no,se le va el techo y las tormentas embarran el lenguaje.
De ahí no nacen hombre ni mujer, apenas espejos de las grietas sin luz lunar ni humo que esconda puertas mal cerradas.
Lo que se oxida es el recuerdo de uno mismo en vociferaciones de la frase.
Alguien riega los astros y la madera crece.

Ing. Jaromír Buriánek

1. 12. 2008

Tenkrát na východě aneb Archeologové v sedle

Výstava z cyklu Umění na papíře v kavárně Lucerna

Výstava bude instalována 1.12. a potrvá do 31.12 2008. Vernisáž se koná v úterý 2. 12. 2008 v 18:00 v kavárně Lucerna (u vstupu do kina), pasáž Lucerna, Vodičkova 36, Praha 1.

V dalším pokračování seriálu fotografických výstav, který je součástí dlouhodobého výstavního cyklu Umění na papíře, navštívíme Mongolsko. Prostřednictvím fotografií dvou mladých autorek, Lucie Šmahelové a Lucie Formánkové, se dostaneme na zajímavou cestu po Mongolsku – na cestu vedoucí po stopách našich archeologů, kteří zde přesně před 50 lety, společně se svými mongolskými kolegy, započali zcela unikátní výzkum. Dodnes však tento výzkum nebyl dokončen a dokumentační materiál spolu s mnoha fotografiemi zůstal na dlouhá léta uschován v archivu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.

Lucie Šmahelová se v rámci svého studia a doktorandské práce po dohodě s Archeologickým ústavem AV ČR, Praha, v. v. i. věnuje těmto původním archivním materiálům z expedice: deníkům, plánům, předběžné zprávě i negativům. Nálezy z nedokončeného výzkumu však zůstaly v Mongolsku a stále čekají na své zpracování.

Nedořešený vědecký úkol, velký zájem o studium nomádských kultur, rozpracovaná disertační práce, staré fotografie z výzkumu – to vše bylo pro Lucii Šmahelovou impulzem vydat se na cestu. V letošním roce uskutečnila svou již třetí výpravu do Mongolska. Společně s ní odjela jako fotografka a dokumentátorka i Lucie Formánková, pro níž bylo shlédnutí 50 let starých fotografií výzvou, které neodolala.

Cesta, která se uskutečnila letos v létě, měla velice zajímavý, někdy až dobrodružný průběh, a vedla po zapadlých končinách pro nás téměř neznámé země. Kromě zpracování vědeckých úkolů byla cesta i velkou fotografickou inspirací. Nádherná, podivuhodná krajina, lidé, odlišný, pro nás někdy nesrozumitelný způsob života, památky starých zapomenutých kultur - to vše se stalo motivy fotografií, které nám mladé fotografky na výstavě představí.

Výstava, která si klade za cíl připomenout 50tileté výročí první československo-mongolské archeologické expedice a její zásadní význam v dějinách české archeologie, představí vedle řady velkých barevných fotografií z letošní cesty také historii původního výzkumu našeho známého orientalisty a archeologa dr. Lumíra Jisla (z tehdejšího ARU ČSAV Praha) na podkladě autentických dokumentů – fotografií, které byly s velkou péčí obnoveny. Pro všechny návštěvníky bude jistě zajímavé srovnání těchto původních snímků, jejichž autorem byl Alois Kleibl, v konfrontaci se současnými snímky zachycujícími stejnou lokalitu po 50 letech. Velmi podstatný bude i textový doprovod, který návštěvníka blíže seznámí s cíli výzkumu i cesty.

Setkání s nádhernými barevnými fotografiemi z mongolského putování, které budou v galerii kavárny Lucerna vystaveny vůbec poprvé, jistě nezklame.

Vznik této výstavy umožnila grantová podpora Filosofické fakulty University Karlovy v Praze (program Specifický výzkum 2008).
Barevné fotografie byly zhotoveny s podporou Centrum FotoŠkoda.
Archivní materiály z r. 1958 poskytl Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.

Sej

1. 12. 2008

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V prosinci promítá kino Lucerna minimálně jednou týdně nové filmy pro seniory.

  •   1. 12. Falco,Rakousko, začátek 14.00
  •   5. 12. Mezi zdmi,FRA, začátek 14.00
  • 12. 12. Sestra, ČR, začátek 15.00
  • 15. 12. Ženy,USA, začátek 14.00
  • 19. 12. Chaotická Ana, ŠPA,
                začátek 14.00
  • 22. 12. Králova přízeň, GB,
                začátek 14.00
  • 29. 12. Sněženky a machři po
                25 letech
    ,
                ČR, začátek 14.00
  • 30. 12. Noci v Rodanthe,
                USA/Austr, začátek 14.00

Šej

1.12. 2008

Z historie nám dobře známé části Žižkova

Na přednášky a cvičení naší University třetího věku chodíme všichni po dnešním náměstí Winstona Churchilla kolem zajímavé moderně vyhlížející budovy, která se dnes nazývá „ Dům odborových svazů“. Ne všichni však možná víme, že to je už vlastně starší paní narozená v první polovině minulého století, která byla dokonce zařazena do seznamu pražských památek. A tak si myslím, že neuškodí si o ní něco více povědět.

Budova stojí na místě, které původně od r. l866 zabírala žižkovská plynárna. Ta se po vybudování nového plynárenského komplexu v Michli stala nepotřebnou a byla zbourána.Na místě, které se tím uvolnilo, byl pak naplánován representativní vstup na území Žižkova s náměstím a bloky domů.

Poté zde zakoupil stavební parcelu o téměř l0.000 metrech čtverečních za 15 milionů korun  Všeobecný pensijní ústav  se záměrem vystavět pro své potřeby reprezentační administrativní budovu. Vypsal v r.1929 neveřejnou architektonickou soutěž k níž vlastně až dodatečně přistoupili její pozdější vítězové, členové skupiny Devětsil.

Byli to mladí architekti Karel Honzík /29 r./ a Josef Havlíček /30 r./. Ti budovu navrhli s křížovým půdorysem, který měl umožnit optimální využití denního světla pro všechny kanceláře. Jejich návrh měl mnoho oponentů jak z řad odborníků, tak i veřejnosti, m.j. také pro předpokládané vysoké náklady. Přesto se ale l.dubna l932 začalo stavět a hrubá stavba byla dokončena již koncem listopadu l932 a na jaře 1933 se začalo s pokládáním keramických obkladů a dokončováním interiérů. Náklady na realizaci komplexu dosáhly 64,000.000 korun.Až jedenáctiposchoďová budova byla označována jako  první pražský mrakodrap.

Byla v ní použita i různá tehdy moderní technická zařízení - např.jako vůbec první budova byla plně klimatizována. Zařízení klimatizace sloužilo v zimě k vytápění a v létě vhánělo do kanceláří teplý vzduch. Významnou předností stavby byla typizace železobetonové konstrukce i všeho dalšího zařízení.

První úředníci v ní začali působit 2.ledna 1934. Budovu najdete patrně v mnoha učebnicích zabývajících se dějinami naší architektury. Patří ke stěžejním dílům českého funkcionalizmu a v návaznosti na to byla zařazena i mezi pražské památky.

My, starší, patrně všichni víme, že po roce 1949 se stala sídlem tehdejší Ústřední rady odborů a odborům patří - jak je vidět i z nahoře uvedeného názvu - dodnes. Na náměstí před ní stojí dnes socha britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, ale za minulého režimu tu stávala socha tehdejšího zprvu odborového předáka a později prezidenta Antonína Zápotockého a náměstí bylo tehdy po něm i pojmenováno. Dnešní název najdeme již i na plánu města Prahy vydaném v r.l990.

Ing. Musilová Kamila

1. 12. 2008

Faustův dům

Karlovo náměstí – místo, kudy kráčela historie. Váží se k němu nejen historická fakta, ale také mnoho pověstí.

Karlovo náměstí – místo, kudy kráčela historie. Váží se k němu nejen historická fakta, ale také mnoho pověstí. Podrobnosti Pověstmi opředené Karlovo náměstí- celý článek (formát pdf).

Mgr. Milada Machová

1. 12. 2008

Alois (Luigi) Negrelli rytíř od Vltavy a Labe

Negrelli, významný odborník na dopravní stavby zemřel před 150 lety 1.10.1858

U nás je s jeho jménem spojen karlínský viadukt v Praze, který byl postaven v letech 1846 až 1849 a v době svého vzniku byl délkou 1111 m a 87 oblouky na dubových roštech světovým unikátem.

Negrelli se podílel také na řadě dalších dopravních staveb. Je ale málo známo, že podle jeho projektu byl postaven Suezský průplav.

Narodil se 23. ledna 1799 v italsky mluvící rodině v jižním Tyrolsku. Jeho otec byl Ital, matka Rakušanka.. Studoval v severoitalských městech Feltre a Padova. Kariéru začal v Tyrolsku, kde se podílel na regulaci alpských toků a rekonstrukcích horských stezek na silnice.Krátce studoval také ve Vídni, kde se seznámil s Gerstnerem a jeho koněspřežkou, ale tenkrát jeho nabídku na stavbu železnice odmítl. Přesídlil do Bregenzu, kde pracoval na regulaci Rýna a získal si pověst experta na vodní toky. Jako inspektor pro silniční a vodní stavby působil potom ve St. Gallenu a v Curychu, kde vyprojektoval kamenný most Münsterbrücke.

Cestami po západní Evropě a působením ve Švýcarsku získal praxi v technickém pozemním stavitelství, především ve stavbách železnic. Na přelomu 30. a 40. let jej proto oslovila společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda s úkolem vybudovat železniční trať z Vídně přes Olomouc do Haliče. Úsek mezi Uherským Hradištěm a Přerovem byl otevřen půl roku po jeho nástupu do funkce a spojení s Olomoucí půldruhého měsíce nato. Následovala stavba severní větve státních drah z Vídně do Prahy a Děčína, jejíž součástí byl právě karlínský viadukt. Na tehdejší dobu je hodno obdivu, že při technickém řešení staveb respektoval i památky a přírodu. O tom svědčí na příklad to, že se zasadil o zachování malebných pískovcových skal nad Vltavou u Nelahozevsi.

V roce 1848 byl jmenován ministerským sekčním šéfem a řídil i stavby dalších tratí. Později byl na žádost maršála Radeckého povolán do Verony v severní Itálii, kde vedl rekonstrukce poničených silnic, mostů a tratí. Vedle úspěšných dopravních staveb patří mu i zásluhy na záchraně některých památek. V té době jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu a Negrelli si zvolil přídomek Ritter von Moldelbe. Tím vzdal poctu Vltavě a Labi a dal najevo, jak si váží svého působení na našem území.

Nejvýznamnější stavbou, na které se Negrelli podílel je bezesporu Suezský průplav. V roce 1847 byl členem mezinárodní komise, která potvrdila výsledky nového zaměření a vyvrátila dlouholetý omyl, že rozdíl hladin Středozemního a Rudého moře činí téměř 10 m. Bylo dokázáno, že hladiny Středozemního a Rudého moře jsou téměř vyrovnány, a že tedy nebude zapotřebí budovat zdymadla, jak tvrdili oponenti průplavu.V roce 1855 se zúčastnil konkurzu na projekt průplavu a jeho práce byla mezi pěti vyhodnocena jako nejlepší. Byl egyptským místokrálem jmenován přednostou technického vedení stavby, ale zdravotní problémy mu znemožnily tuto práci vykonávat. Suezský průplav pak podle jeho plánů realizoval v letech 1859 – 1869 francouzský podnikatel inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps.

V roce 1855 byl Negrelli jmenován generálním inspektorem rakouských státních drah, tuto funkci vykonával jen tři roky. Zemřel na ledvinovou chorobu 1. 10. 1858 - asi půl roku před slavnostním zahájením stavby Suezského průplavu.

Ing. Jiří Valenta

30. 1. 2008

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V únoru promítá kino Lucerna minimálně jednou týdně nové filmy pro seniory. Cena jedné vstupenky je 56,-Kč.

  •   1. 2.   P.S. Miluji Tě, USA, začátek 14.30
  •   4. 2.   Chyťte doktora,,ČR,začátek 14.00
  • 11. 2.   Touha, opatrnost, USA/Čína, začátek 14.30
  • 15. 2.   O život, ČR, začátek 15.00
  • 16. 2.   Václav, ČR, začátek 16.30
  • 18. 2.   Na vlastní nebezpečí, ČR, začátek 14.00
  • 22. 2.   Láska za časů cholery, USA, začátek 13.45
  • 25. 2.   Občan Havel, ČR, začátek 13.30

Šej

Okem architekta - výstava dvou architektů

Jan Fejfar (fotografie) a Štefan Škapík (pastely) nám uměleckou formou zprostředkují svůj pohled na svět a na život okolo nás.

J

Alena Hrdinová

10. 1. 2008

Codex gigas

Při návštěvě Klementina jsem zjistila, že možnost prohlédnout si Ďáblovu bibli byla prodloužena do 9. března 2008. Vstup pro seniory je 50 Kč, velmi pěkně je k výstavě zpracovaný katalog v ceně 200 Kč.

Ing. Irena Drbalová

1. 1. 2008

Jan Evangelista Purkyně

Jan Evangelista Purkyně, jeden z nejvýznamnějších českých vědců devatenáctého století se narodil před 220 lety

Jan Evangelista Purkyně se narodil 18. prosince 1787 v Libochovicích na Litoměřicku. Již v jedenácti letech odešel na gymnázium do Mikulova a po úspěšném ukončení studií vstoupil do piaristického řádu, kde získal příležitost stát se učitelem. V roce 1806 odešel vyučovat do Litomyšle ale již za rok z piaristického řádu vystoupil a odešel do Prahy, aby se mohl plně věnovat vědě.

V Praze vstoupil do druhého ročníku studia filosofie na universitě a živil se jako učitel v různých šlechtických rodinách. V roce 1814 nastoupil na pražskou lékařskou fakultu kde po čtyřech létech svá studia zakončil a pracoval pak jako asistent anatomie.

V roce 1823 získal místo na katedře fyziologie ve Vratislavi kde pak pracoval 27 let. Vedle svých učitelských povinností, při kterých dosud běžný dogmatický přístup výuky nahradil experimentálním, pracoval na výzkumu v mnoha oblastech morfologie živočichů i rostlin.. Během prvních patnácti let svého působení ve Vratislavi publikoval většinu svých objevů a spisů a stal se uznávanou vědeckou osobností. Svůj nejvýznamnější objev prezentoval na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v Praze roku 1837, kde mezi prvními na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život a formuloval buněčnou teorii.

V roce 1850 byl spolu s Čelakovským (který od roku 1842 působil ve Vratislavi jako profesor slovanských literatur) povolán do Prahy a v letním semestru začal přednášet fyziologii. Již v následujícím roce zřídil samostatný ústav fyziologie a přičinil se o pěstování studia přírodních věd v českém jazyce. Vedle vědecké činnosti je významná i jeho činnost buditelská. Působil v mnoha učených společnostech českých i zahraničních, byl předsedou Spolku českých lékařů, místopředsedou Umělecké besedy, předsedou přírodovědeckého odboru Českého muzea, členem Královské české společnosti nauk a mnoha dalších. V letech 1861-1866 byl poslancem Českého sněmu..Na universitě pražské přednášel až do svých osmdesáti let.

Zemřel po delší nemoci v Praze dne 28. července 1869 a je pochován na vyšehradském Slavíně.

Purkyňovy nejdůležitější objevy:

  • Subjektivní zrakové jevy (1818-1825)
  • Závrať, držení těla, udržení rovnováhy (1820-1827)
  • Zkoušení léků - fyziologická farmakologie (1820-1829)
    Již jako medik začal zkoušet účinky léků sám na sobě. Zdůraznil význam pokusu na vlastním těle na rozdíl od pokusu na zvířeti, zvláště u léků, které působí na psychické a smyslové funkce.
  • Postup objektivního vyšetřování oka (1823)
    Využití reflexních obrázků k měření zakřivení rohovky. Ukázal i možnost pozorování očního pozadí zaživa.
  • Vyšetřování kožního povrchu (1823) Popsal typy kreseb kožních lišt (základ daktyloskopie), pozoroval kožní kapiláry in vivo.
  • Fyziologická praxe (1823) Zdůraznil význam konstituce v lékařství, s níž souvisí rozdíly i mezi zdravými jedinci, a nutnost individualizace ve vyšetřování a v posuzování nemocných.
  • Studie sluchu (1824-1826)
  • Vývoj slepičího vejce před líhnutím (1825-1830)
  • Embryologie (1825-1837)
    Identifikoval jádro savčího vajíčka s vesicula germinativa vajíčka ptačího. Studoval mikroskopický vývoj kostí, zubů a pohlavních orgánů.
  • Fyziologie lidské mluvy (1827-1865)
    Rozlišil fonační ústrojí (hrtan) od rezonančních prostor. Pokusil se o třídění hlásek z hlediska artikulačního a akustického na základě pokusů konaných na sobě samém. Načrtl možnosti využití získaných poznatků ke zdokonalení řeči a napravování řečových vad. Napsal práci z oboru fonetiky, jejíž rukopis se ztratil v berlínské akademii a byl nalezen až v roce 1960.
  • Vnímání prostoru a pohybu (1827-1853) Rozlišil subjektivní a objektivní zrakový prostor. Znázornil pohyb pomocí tzv. kinesiskopu, který sám dále zdokonaloval (předchůdce kinematografu).
  • Ústrojnost rostlin (1828-1830)
  • Mikroskopická skladba živočišných tkání (1832-1845)
    Popsal analogii v elementární skladbě zvířat a rostlin: u zvířat to jsou "zrnéčka s jádrem bez zvláštní membrány", u rostlin pak "buňky opatřené zřetelnou buněčnou membránou" (1837). Jako první používá termíny "základní hmota" (1834) a "protoplasma" (1839).
  • Řasinkový pohyb (1833-1836)
  • Trávení in vitro (1835-1837)
    Identifikoval jako hlavní látku podporující trávení kyselinu chlorovodíkovou.
  • Funkční morfologie (1839-1845)
    Mezi jeho hlavní práce patří studium průběhu svalových vláken v srdci a v děloze (těhotné i netěhotné) s ohledem na mechanický účinek jejich stahu a objev zvláštního druhu vláken v srdci pod endokardem.
  • Oběh krve a dýchání (1843-1845)
    Popsal princip, jakým v srdci probíhá sání krve

Ing. Valenta

Starší příspěvky

Senior Internet Klub
[sik.vse.cz]