Kultura

Vaše příspěvky - období: listopad 2007

29. 11. 2007

Středisko španělské kultury Servantes

Středisko bylo otevřeno v r.2005 ve Štěpánské ulici Praha 2 blízko kostela sv.Štěpána. Institut propaguje všechny směry kultury (výstavy,koncerty,filmy,knihovní služby,kursy španělštiny,přednášky apod.).

Obecné informace o působení tohoto zastoupení španělské kultury v Praze:
Institut byl založen v r. 1991 španělskou vládou jako instituce propagující hispánskou kulturu ve světě. Pražské sídlo bylo otevřeno jejich královskými veličenstvy - španělským princem a princeznou v září l995. Institut Cervantes   najdete v Praze 2, Na Rybníčku 536/6.

Aula Cervantes se nachází u Václavského náměstí blízko probíhající ulice Štěpánská, stanice tramvají 4,6,10,16,22,23, stanice metra Karlovo náměstí, trasa B. Kulturní aktivity pořádané Institutem v Praze jsou oknem v srdci Evropy pro Španělsko a hispanoamerické země.

Na programu jsou: literární setkání,filmová představení,koncerty (v kostele Šimona a Judy ), prezentace knih a výstavy španělských malířů. Propagační materiály zvou všechny přátele španělštiny samozřejmě včetně seniorů. Přístup do knihovny, k informačním službám a k filmům je volný. Institut je také centrem výuky španělštiny, kde jsou kurzy placeny podle stupňů zkoušek.

Ilustrované programy Institutu jsou vydávány čtvrtletně. Otevírací doba knihovny a výstavního sálu je od pondělí do pátku 13:00 až 18:00.

Jaromír Buriánek

27. 11. 2007

Výstava děl Josefa Lady

Při příležitosti padesátého výročí úmrtí Josefa Lady je uspořádána v Obecním domě Hl.m. Prahy výstava jeho děl.

Josef Lada, významný český malíř a ilustrátor zemřel v prosinci 1957 ve věku 70ti let. Toto výročí připomene výstava jeho děl, která bude otevřena pro veřejnost od 15. listopadu do 3. února 2008 v prostorách Obecního domu v Praze.

Narodil se 17. prosince 1887 v Hrusicích u Senohrab, jeho otec byl švec, Josef byl nejmladší ze čtyř dětí. Již ve věku několika měsíců si pádem poranil pravé oko, na které posléze oslepl. Rodiče ho dali roku 1902 učit do Prahy na malíře pokojů, po roce přešel na knihařství. V roce 1905 ho konečně na třetí pokus přijali k řádnému studiu na Uměleckoprůmyslové škole. Žáci však nesměli publikovat, a tak Lada kreslil pod řadou pseudonymů.. Brzy však usoudil, že i tato škola je pro něj ztrátou času a po půlroce ze školy odešel.

Začal ilustrovat knížky pro děti, dostával zakázky a těch přibývalo. Pracoval v mnoha listech a týdenících. Roku 1922 vytváří Lada slavnou obálku Haškova Švejka. V průběhu 20. a 30. let se Josef Lada stal plně uznávaným umělcem. V roce 1926 pořádá první z dlouhé řady svých výstav. Jako umělec proráží i do zahraničí, vystavuje v mnoha cizích zemích.
Josef Lada zemřel 14. prosince 1957.

S jeho obrázky se můžete potěšit také na "googlu", nebo si přečíst podrobnější  životopis.

Ing. Jiří Valenta

20. 11. 2007

Okovaná blecha a portréty na makovém zrnku

Víte o muzeu miniatur na Strahově? Doporučuji ho navštívit!

Každý asi ví, co to byl bleší cirkus, ve kterém blechy tahaly vozíčky a bydlely v domečku. Dnes již taková atrakce není běžná, můžeme však vidět miniatury, k nimž patří například blecha okovaná zlatými podkovami, malby na makovém nebo jablečném zrnku či reprodukce malířských děl na malém plátku slonové kosti. Miniatury, které pocházejí z rukou ruských mikrořezbářů, jsou k vidění v  Muzeu miniatur  v Praze na Strahově v sousedství Strahovského kláštera.

V Muzeu miniatur jsou všechny exponáty vybaveny lupou nebo mikroskopem. když jimi pohlédneme, uvidíme předměty v rozměrech několika málo milimetrů a s detaily, které se dají měřit na zlomky milimetrů. Oblíbené zvířecí exponáty jsou zastoupeny blechou okovanou zlatými podkovami v rozměrech 0,25 x 0,2 mm. Na jedné noze blecha třímá miniaturní nůžky. Mravenec má zas na nožkách zlatý klíček a zlatý zámek. Jiné exponát využívají rostlinných semen. Na rozříznutém makovém zrnku můžeme vidět čtveřici plovoucích labutí, případně portréty osob.

Oblíbeným předmětem pro srovnání bývá lidský vlas. Na vlasu je přilepen vyřezávaný vlak sestavený z lokomotivy s tendrem a s vagónky. Podobný vlak je umístěn i do ucha jehly. Malá kovová ex libris jsou vidět jen pod mikroskopem, hodila by se jedině k dalšímu exponátu, kterým je mikroknížka osahující povídku Chameleon od Antona Pavloviče Čechova. Na lidském vlasu je v angličtině napsán Otčenáš. Nejde ovšem o rukou zapsaný text, ale o miniaturní tisk. Takto bývají s oblibou zapisovány náboženské texty nebo významné básně. Další miniaturní zvířata vyřezaná z kovu tvoří malou zoologickou zahradu.

Portrét Ludwiga van Beethovena je zas namalován na rozpůleném jablečném jádru. Výroba těchto titěrností je pracná, okovaná blecha, jejíž podkovy jsou šestimilionkrát menší než podkovy koně, vznikala podle nápisu na panelu údajně sedm a půl roku. Každý z vystavených exponátů doprovází šestijazyčný popisek (česky, polsky, anglicky, německy, rusky a francouzsky).

Zvláštní oddíl tvoří mikromalby na slonové kosti. Po pojmem miniatura jsou v malířství míněny malé malované obrázky do medailónků nebo do velmi malých rámečků. Zde však jsou obrázky ještě mnohem menší o rozměrech zhruba 1 x 1 cm. Přesto jsou pod lupou malby k poznání, o čemž svědčí například zminiaturizovaná Madona Lita od Leonarda do Vinciho nebo Krajka od Vasilije Tropinina nebo Danae od Rembrandta van Rijna. K vidění jsou na slonovině nebo na rozpůlených jádrech i další obrázky, například portréty Johna Lennona a Yoko Ono a další osobností včetně Krista. Celkem je v muzeu miniatur několik desítek exponátů. Pokud jde o podrobnosti o vzniku předmětů, je výstava velmi skoupá, neuvádí se zde nic.

Jak však takové miniatury vznikají? Nutná je zručnost, dobrý zrak, jistá ruka a trpělivost. Mikrořezbáři miniatur potřebují také speciální nástroje pro vyřezávání, sestavování i upevnění předmětů. Nástroje si lidé, kteří se touto originální činností zabývají, vyrábějí vesměs sami. Při práci je nezbytná čistota a musí se dávat pozor i na prudký výdech, který může i okovanou blechu mít ničivou sílu vichřice. Pokud dojde k poškození miniatury, je většinou nutné začít znovu. Po dohotovení potřebují preparáty speciální schránku na uložení, v které jsou i prohlíženy. Většinou je součástí i silná lupa. Ačkoliv jsou tyto drobné předměty vyrobeny pouze pro zábavu, dokazují značnou míru dovednosti lidských rukou a budí zájem a překvapení.

Ivan Kratochvíl

20. 11. 2007

Italské legie

Výstava o působení československý legionářů v Italii během první světové války

MF DNES uveřejnila 6.11.t.r. tuto krátkou zprávičku:
"Českoslovenští legionáři v zámečku.
Od 9. listopadu do 31. ledna bude v Libeňském zámku výstava, která návštěvníkům přiblíží působení československých legií v Itálii. Výstava ukáže jeden z méně známých úseků historie československého odboje v první světové válce. Výstavu je možno shlédnout během pracovních hodin úřadu, tedy mezi 8. a15. hodinou. “

Jak vlastně československé legie v Itálii vznikly?
Základy českého dobrovolnického sboru v Itálii byly položeny již roku 1917 v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetera. Češi a Slováci se snažili vyplnit nekonečný čas v táboře smysluplnou aktivitou. Zorganizovali výuku jazyků – italštiny především, založili pěvecký i dramatický soubor, fotbalovou jedenáctku, začali vydávat čtrnáctideník „V boj". V říjnu 1917 tvoří dobrovolnický sbor již přes 3 000 zajatých či mnohdy spíše přeběhlých Čechů a Slováků, odhodlaných bojovat po boku Itálie. Cesta k tomuto cíli však byla ještě dlouhá. Koncem roku 1917 byli přestěhováni do tábora vCertose di Padula. Tábor byl umístěn v objektu kláštera ze 14. století v horách provincie Salerno, vkrajině nezdravé výskytem malárie. V klášterní zahradě bylo postaveno 70 dřevěných baráků, každý pro 200 až 250 zajatců. Bydleli v nich společně Češi a Slováci, Rakušané i Maďaři. Další zajatecké tábory se nacházely v Polle a v Citta Ducale.

Po úspěchu československé brigády u Zborova psaly britské, francouzské a italské deníky a římská Tribuna otiskla 7. července 1918 podrobnou zprávu pod titulem „Prapor Československa v táboře Dohody".

Sonnino, vlivný ministr zahraniční, byl ochoten přijmout Štefánika i Beneše a posléze souhlasil s tím, by v Itálii byly ustanoveny československé oddíly, ovšem s vyloučením možnosti, že by působily jako bojové útvary. Beneš přijel do Říma s příslibem Paříže povolit československou armádu na francouzské frontě. Nicméně Sonnino trval na tom, aby tyto jednotky byly používány ke speciálním službám mimo bojovou linii.

Průběh války však přinesl nečekanou ofenzivu centrálních mocností. V říjnu 1917 u Capporeta dosáhl průlom fronty hloubky sto kilometrů. Na francouzské frontě na jaře 1918 německá císařská armáda zvýšila svou iniciativu po odpadnutí revolučního Ruska. Otázka československých oddílů se znovu dostala do popředí zájmu, na půdu parlamentu i senátu a Sonnino musel odpovídat na interpelace. Svou zdrženlivost odůvodňoval mezinárodními právními komplikacemi vzniklými zapojením zajatců do boje. Uváděl i humanitární ohledy: bojovníkům z legií v případě zajetí hrozí šibenice. Odvolával se přitom na konkrétní tragický osud Cesare Battistiho, tridentského advokáta a poslance vídeňského parlamentu, který jako velitel alpské roty byl Rakušany zajat, a ač těžce zraněn, ihned oběšen.

Mezitím byly postaveny pracovní prapory, které v italských uniformách s červenobílou stužkou na levém rukávě a na čepici odjížděly plnit své úkoly. Od vojáků se ovšem lišily tím, že neměly zbraně. V Římě byl uspořádán ve dnech 8.–10. dubna 1918 „Kongres potlačených národů". Zúčastnili se ho vedle početné delegace italské českoslovenští, jugoslávští, polští a rumunští zástupci. V závěrečné rezoluci prohlásili své právo zřídit vlastní sjednocený a nezávislý stát a pokračovat ve společném boji proti společným utlačovatelům.

21. dubna 1918 konečně Orlando se Štefánikem podepisují „Dohodu mezi italskou vládou aNárodní radou československou". V ní královská vláda uznala existenci jednotné autonomní československé armády, podléhající ze stanoviska národního a politického a právního Československé národní radě.

Tato dohoda stavěla Národní radu na úroveň vlády, byla tedy pokrokem proti prezidentskému dekretu vydanému Poincarem v Paříži 16. prosince 1917. Orlando se později vyjádřil, že tím Itálie jako první země Dohody uznala Národní radu jako vládu budoucího státu.

Generál Andrea Graziani byl pověřen italským vrchním velením připravit projekt organizace československého sboru. Nábor v zajateckých táborech, který byl pak proveden měl nečekaný ohlas, neboť se na výzvu do legií přihlásilo 14 000 mužů. Bylo to 80 % ze 17 500 zajatců registrovaných římskou pobočkou Národní rady.

24. května 1918 si Itálie připomněla třetí výročí svého vstupu do války po boku Dohody. Tento den byl vybrán pro významnou událost. V Římě, před památník Viktora Emanuela nastoupili čeští legionáři, aby převzali svůj bojový prapor věnovaný italskou vlasteneckou společností Comitato italo-boemo.

Anglie, Japonska, Belgie, Srbska. Nechyběla ani početně zastoupená římská česká kolonie. Ze vzpomínek účastníků známe podrobně průběh slavnosti. Rozlehlé náměstí Piazza Venezia bylo zcela zaplněno. Čestné místo zaujali staří Garibaldiani. Dostavili se v červených košilích, zelených kalhotách a se svým historickým, rozstříleným praporem. V 11 hodin byli postupně vítání – polnicí a vojenskými poctami – čestní hosté slavnosti. Italský premiér Orlando, ministři zahraničí Sonnino a války Zupelli. Dále zástupci spřátelených států velvyslanec Spojených států Page, Francie Berere azástupci

Poté přichází M. R. Štefánik ve francouzské uniformě v doprovodu Dr. Lva Sychravy. Slova se ujímá starosta města Colonna: „Řím, matka měst a civilizace pozdravuje československé vojsko. Řím má důvěru v československý národ, protože bojuje za právo a spravedlnost".

Milan Rastislav Štefánik předává prapor do rukou generála Grazianiho. Ten slibuje, že s praporem přes rakouské zákopy dojdou s legionáři do Prahy.

Týž den večer se v reprezentačním sále Augustea konala další slavnost. Před vybraným římským obecenstvem promluvili anglický následník trůnu princ Waleský, francouzský ministr Simon, italský premiér Orlando, velvyslanec Spojených států Nelson Page a belgický poslanec Rolland. Závěrečný projev byl vyhrazen opět M. R. Štefánikovi, budoucími ministru války československého státu. Slavnost předání praporu se měla původně konat v některé vojenské posádce. Byl to Štefánik, který prosadil, aby se předání praporu uskutečnilo v Římě na místě historických událostí a za účasti vynikajících představitelů italské vlády a zástupců všech spojenců.

Popsané slavnostní předání praporu bylo vyvrcholením diplomatického úsilí vybudovat československé legie vedla Ruska a Francie i v Itálii

Prapor předaný legionářům 24. května 1918 vyšily římské dámy podle návrhu českého malíře Oskara Brázdy. Jeho švédská choť, Amalie Posse-Brázdová, která byla této události přítomna, vzpomíná, jak Štefánikův emotivní projev byl ukončen „hurikánem nadšení". Do deníku si zapsala: „Kdybych žila sto let, nikdy nezapomenu na tuto hodinu.

Ing. Jiří Valenta

14. 11. 2007

Kulturní přehled

Při hledání nějaké výstavy, kterou bych mohla navštívit jsem narazila na webovou stránku, která mi pomohla v orientaci. Stránka má název :  Houser  a uvádí kulturní přehled pro celou ČR.

Houser nabízí : TV, Kina, Divadla, Hudbu, Výstavy, Soutěž, Kulturní tipy a Časopis HOUSER

Jak postupovat : z hlavní nabídky si vyberete např. Výstavy dále si na levé straně obratovky ze dvou možností vyberte buď Prahu, nebo libovolný kraj a k němu v dalším okně město. Další vyhledávání nabídne možnost vybrat si buď podle galerie nebo podle názvu výstavy. Důležité je upozornění na končící i připravované výstavy. U divadel a kin jsou uváděny premiéry.

Doporučuji k využití mně adresa pomohla zjistit zdali výstava o Václavu Hollarovi ještě neskončila.

Ing. Irena Drbalová

2. 11. 2007

Kino Lucerna - sleva pro seniory

V listopadu promítá kino Lucerna minimálně jednou týdně nové filmy pro seniory. Cena jedné vstupenky je 56,-Kč.

  •   5.11.   Edith Piaf, Francie, začátek 13.30
  • 12.11.   Medvídek, ČR, začátek 14.00
  • 14.11.   Ztracená dovolená, ČR, začátek 17.00
  • 19.11.   Kurz negativního myšlení, Norsko,
                začátek 14.00
  • 26.11.   Ten večer, USA, začátek 14.00
  • 28.11.   Poslední vlak, Norsko, začátek 16.15

Alena Hrdinová

1. 11. 2007

Koncerty Klubu umění třetího věku

Upozornění na koncerty pořádané v OUSS Praha 4, Podolská 31, vyjímečně v koncertním sále radnice Praha 4, Táborská ul. 350/32. Vstupné 40,- Kč.

  • 8.listopad Klavírní koncert
    3.část díla Edwarda Griega, hraje JUDr. Gérard Langer
  • 22.listopad Koncert
    studentů konzervatoře třídy prof. Jitky Soběhardtové
  • 6.prosinec Violoncellový koncert s klavírem
    prof. Miroslav Petráš – violoncello, prof. Luděk Šabaka – klavír
  • 13.prosinec Adventní koncert
    Pražských pěvců pod vedením sbormistra Stanislava Mistra

Začátky programů jsou vždy v 15.00 hodin. Na jiný začátek je předem upozorněno.

Zpracováno dle vývěsky v OUSS Praha 4,
Podolská 31.

František Pastír

1. 11. 2007

První historicky doložený název naší vlasti

Když dochází k častým diskusím o nejvhodnějším označení, které by reprezentovalo náš národ, Dr. Anna Bauerová ve své knize „Zlatý věk Keltů v Čechách“ poutavým líčením přibližuje první historický doložený název pro naši vlast.

Celý článek Název vlasti  (formát pdf).

Jaroslava Navrátilová, Dr. Soňa Rybičková

Starší příspěvky

Senior Internet Klub
[sik.vse.cz]