Cestování

Vaše příspěvky - období: červenec 2009

1. 7. 2009

Víte jak se lépe orientovat v Praze?

Jistě se Vám nejednou stane, že potřebujete vyhledat něco nebo někoho ve zcela neznámé části Prahy. Zkrátka se ve městě orientovat. Kdysi, když nebylo domů tolik, sloužila od konce l4. století až do téměř konce století osmnáctého k orientaci tzv. domovní znamení která nacházela předlohu v různých tvorech, předmětech, symbolech jména či zaměstnání majitele a pod. Z nich nejedno zůstalo ještě na starých domech zachováno. Řada z nás si jistě ještě ze školy pamatuje, že Jan Neruda se narodil v ulici, která je po něm dnes pojmenována, v domě U dvou slunců. Těchto znamení na starých domech se nachází v Praze ještě asi 200. S rostoucím počtem obyvatel a domů byl ale tento způsob orientace stále obtížnější. A tak se v reformátorské době Marie Terezie a jejího syna Josefa II. začaly domy od roku 1770 poprvé číslovat. Dostávaly tak, jak po sobě vznikaly, tzv.čísla popisná, která máme až dodnes na domech na tabulkách červené barvy.

Ale jak se počet domů dále zvyšoval postupně na různých stranách města stávala se i podle těchto čísel orientace stále obtížnější.A tak se od roku 1868 začala používat i tzv. čísla orientační podle jednotlivých ulic. Tato čísla máme stále ještě na modrých tabulkách. Ale jaký systém se používá při jejich směrování a jak se v nich můžeme snáze, zejména při hledání v dlouhých ulicích, orientovat?

Základem pro tvorbu systému orientačních čísel se stal tok Vltavy. V každé ulici se číslovalo a čísluje dosud od jedničky a to tak, že čísla v ulicích souběžných s řekou se zvyšují od jihu k severu. Na levé straně ulice jsou čísla lichá, na pravé sudá. V příčných ulicích pak řada čísel začíná vždy od řeky – na pravém břehu směrem k východu a na levém břehu k západu. Od druhé poloviny 19. století jsou na nárožních domech také upevňovány tabulky se jmény ulic. Až do té doby se názvy ulic malovaly přímo na omítku nárožních domů a to černou barvou jak se to ještě dodnes zachovalo na Mlé Straně na Pětikostelním náměstí.

Nepochybuji o tom, že mnohde si budete obtížně vybavovat i polohu místa ve vztahu k Vltavě, ale snad Vám v řadě jiných případů tato informace dobře pomůže.

Ing.Musilová Kamila

1. 7. 2009

Přerov nad Labem - skanzen

4.nejstarší skanzen v Evropě představuje to nejlepší z české lidové architektury Polabí. Jsou to dřevěné chalupy, stodoly, sýpky a špýchary vše s původním nábytkem a zařízením.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V prostoru před průčelím chalup se často pořádají různé kulturní akce, které připomínají staré české lidové zvyky a tradice. V předvelikonoční době to bude pletení pomlázek, barvení vajíček, pečení velikonočních jidášů. Zajímavá je i výzdoba chalup.

Další muzeum lidových staveb se nachází ve starobylém městečku Kouřim. Zdfejší skanzen uchovává nejen stavby, ale i staré stroje: např.zemědělskou techniku, zařízení na zpracování mléka či dodnes funkční kovářskou dílnu.

Mgr.Milada Machová

1. 7. 2009

Průhonice

Je jaro a s ním i rozkvetlé parky a zahrady. Ráda bych vás pozvala na malý výlet do jednoho z nejvýznamnějších zámeckých parků ve střední Evropě do Průhonic. Cesta sem je velmi jednoduchá. Ze stanice metra Opatov pár stanic autobusem přímo před vchod. Park je otevřen celoročně.

Málo o místě: Bezvýznamná ves jihovýchodně od Prahy se ve 20.století stala světoznámou díky zámeckému parku, jednomu z nejvýznamnějších děl evropské zámecké architektury.

Průhonice , osada založená na průhonech se prvně připomíná r.1187, kdy tu byl vysvěcen románský kostelík (dnes nejstarší část areálu).

V blízkosti na ostrohu nad Botičem stávala tvrz, později gotický hrad zesílený v 16.stol. baštou s mohutnou věží. Majitelé rytíři Zápští ze Záp dali gotické objekty přestavět na renesanční zámek. V r.1885 se dědička Průhonic Marie Ant. Gabriela z rodu Nostic-Rienecků provdala za hraběte Arnošta Emanuela  Sylva Taroucca.  Nový majitel dal zámek upravit ve stalu české novorenesance a zároveň začal budovat přírodně krajinářský park. Vykoupením pozemků vytvořil souvislý celek o rozloze 200 ha. Sylva Taroucca měl odborné zahradnické znalosti a mimořádný umělecký cit, který se projevil v celkové kompozici parku.

Základem parku jsou původní společenstva dřevin doplněná o nově vysázené exotické stromy a keře sdružené do harmonických celků. Zvláštností je uzavřenost parku bez napojení na okolní krajinu.

V r.1927 vykoupil celý areál stát. Dnes je sídlem Botanického ústavu Akademie věd. Nejvíce je navštěvovaný v květnu, kdy tu kvete na 7000 pěnišníků (rododendronů). Z toho 40 kultivarů bylo vyšlechtěno právě zde.

Mgr. Milada Machová

1. 7. 2009

Románský kostelík Přední Kopanina

Románské kostelíky v Praze a okolí jsou nejstaršími stavebními památkami. Většina z nich byla přestavována v různých dobách a původního zdiva se zachovalo málo, některé byly znehodnoceny novou zástavbou v těsném sousedství (např. rotunda sv. Longina na Novém Městě).

Uprostřed městské části Prahy 6 Přední Kopaniny na sev-záp. okraji hlavního města je románský kostelík sv. Máří Magdaleny. Byl založen v 1.polovině 12.stol. a postaven jako většina staveb té doby ze zlaté opuky těžené v místě.

Z původního zdiva se mnoho nedochovalo. Přesto si stavba podržela svou původní dispozici: centrální loď, apsida na východě, na západní straně vysoká věž. Kvádříkové zdivo východní stěny je snad původní. Vstupní portál je pískovcový.

Vnitřní mobiliář v současné době z důvodu rekonstrukce chybí. Kostelík je obklopen malým hřbitůvkem, na kterém je hrob významného filmového režiséra Maxe Friče.

Díky poloze a členitosti krajiny je místo vyhledávaným cílem turistů i cykloturistů pokračujících v cestě např. do Tuchoměřic, na Okoř.

Mgr. Milada Machová

Starší příspěvky

Senior Internet Klub
[sik.vse.cz]