Cestování

Vaše příspěvky - období: leden 2009

12. 10. 2009

Termální lázně Podhájská

Možná nejmladší slovenské lázně v okrese Nové Zámky s termální vodou s léčivými účinky. Voda je bohatá na jód, který zbarvuje vše do hněda, a má slanou chuť. Slovenská propagace lázní uvádí složení vody blízké Mrtvému moři. Ale rozdíl přeci jen je. Podrobnosti a celý článek Termální lázně Podhájská (formát pdf).

M. Machová

1. 10. 2009

Víte jak se lépe orientovat v Praze?

Jistě se Vám nejednou stane, že potřebujete vyhledat něco nebo někoho ve zcela neznámé části Prahy. Zkrátka se ve městě orientovat. Kdysi, když nebylo domů tolik, sloužila od konce l4. století až do téměř konce století osmnáctého k orientaci tzv. domovní znamení která nacházela předlohu v různých tvorech, předmětech, symbolech jména či zaměstnání majitele a pod. Z nich nejedno zůstalo ještě na starých domech zachováno. Řada z nás si jistě ještě ze školy pamatuje, že Jan Neruda se narodil v ulici, která je po něm dnes pojmenována, v domě U dvou slunců. Těchto znamení na starých domech se nachází v Praze ještě asi 200. S rostoucím počtem obyvatel a domů byl ale tento způsob orientace stále obtížnější. A tak se v reformátorské době Marie Terezie a jejího syna Josefa II. začaly domy od roku 1770 poprvé číslovat. Dostávaly tak, jak po sobě vznikaly, tzv.čísla popisná, která máme až dodnes na domech na tabulkách červené barvy.

Ale jak se počet domů dále zvyšoval postupně na různých stranách města stávala se i podle těchto čísel orientace stále obtížnější.A tak se od roku 1868 začala používat i tzv. čísla orientační podle jednotlivých ulic. Tato čísla máme stále ještě na modrých tabulkách. Ale jaký systém se používá při jejich směrování a jak se v nich můžeme snáze, zejména při hledání v dlouhých ulicích, orientovat?

Základem pro tvorbu systému orientačních čísel se stal tok Vltavy. V každé ulici se číslovalo a čísluje dosud od jedničky a to tak, že čísla v ulicích souběžných s řekou se zvyšují od jihu k severu. Na levé straně ulice jsou čísla lichá, na pravé sudá. V příčných ulicích pak řada čísel začíná vždy od řeky – na pravém břehu směrem k východu a na levém břehu k západu. Od druhé poloviny 19. století jsou na nárožních domech také upevňovány tabulky se jmény ulic. Až do té doby se názvy ulic malovaly přímo na omítku nárožních domů a to černou barvou jak se to ještě dodnes zachovalo na Mlé Straně na Pětikostelním náměstí.

Nepochybuji o tom, že mnohde si budete obtížně vybavovat i polohu místa ve vztahu k Vltavě, ale snad Vám v řadě jiných případů tato informace dobře pomůže.

Ing.Musilová Kamila

1. 10. 2009

Přerov nad Labem - skanzen

4.nejstarší skanzen v Evropě představuje to nejlepší z české lidové architektury Polabí. Jsou to dřevěné chalupy, stodoly, sýpky a špýchary vše s původním nábytkem a zařízením.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V prostoru před průčelím chalup se často pořádají různé kulturní akce, které připomínají staré české lidové zvyky a tradice. V předvelikonoční době to bude pletení pomlázek, barvení vajíček, pečení velikonočních jidášů. Zajímavá je i výzdoba chalup.

Další muzeum lidových staveb se nachází ve starobylém městečku Kouřim. Zdfejší skanzen uchovává nejen stavby, ale i staré stroje: např.zemědělskou techniku, zařízení na zpracování mléka či dodnes funkční kovářskou dílnu.

Mgr.Milada Machová

1. 10. 2009

Průhonice

Je jaro a s ním i rozkvetlé parky a zahrady. Ráda bych vás pozvala na malý výlet do jednoho z nejvýznamnějších zámeckých parků ve střední Evropě do Průhonic. Cesta sem je velmi jednoduchá. Ze stanice metra Opatov pár stanic autobusem přímo před vchod. Park je otevřen celoročně.

Málo o místě: Bezvýznamná ves jihovýchodně od Prahy se ve 20.století stala světoznámou díky zámeckému parku, jednomu z nejvýznamnějších děl evropské zámecké architektury.

Průhonice , osada založená na průhonech se prvně připomíná r.1187, kdy tu byl vysvěcen románský kostelík (dnes nejstarší část areálu).

V blízkosti na ostrohu nad Botičem stávala tvrz, později gotický hrad zesílený v 16.stol. baštou s mohutnou věží. Majitelé rytíři Zápští ze Záp dali gotické objekty přestavět na renesanční zámek. V r.1885 se dědička Průhonic Marie Ant. Gabriela z rodu Nostic-Rienecků provdala za hraběte Arnošta Emanuela  Sylva Taroucca.  Nový majitel dal zámek upravit ve stalu české novorenesance a zároveň začal budovat přírodně krajinářský park. Vykoupením pozemků vytvořil souvislý celek o rozloze 200 ha. Sylva Taroucca měl odborné zahradnické znalosti a mimořádný umělecký cit, který se projevil v celkové kompozici parku.

Základem parku jsou původní společenstva dřevin doplněná o nově vysázené exotické stromy a keře sdružené do harmonických celků. Zvláštností je uzavřenost parku bez napojení na okolní krajinu.

V r.1927 vykoupil celý areál stát. Dnes je sídlem Botanického ústavu Akademie věd. Nejvíce je navštěvovaný v květnu, kdy tu kvete na 7000 pěnišníků (rododendronů). Z toho 40 kultivarů bylo vyšlechtěno právě zde.

Mgr. Milada Machová

1. 10. 2009

Románský kostelík Přední Kopanina

Románské kostelíky v Praze a okolí jsou nejstaršími stavebními památkami. Většina z nich byla přestavována v různých dobách a původního zdiva se zachovalo málo, některé byly znehodnoceny novou zástavbou v těsném sousedství (např. rotunda sv. Longina na Novém Městě).

Uprostřed městské části Prahy 6 Přední Kopaniny na sev-záp. okraji hlavního města je románský kostelík sv. Máří Magdaleny. Byl založen v 1.polovině 12.stol. a postaven jako většina staveb té doby ze zlaté opuky těžené v místě.

Z původního zdiva se mnoho nedochovalo. Přesto si stavba podržela svou původní dispozici: centrální loď, apsida na východě, na západní straně vysoká věž. Kvádříkové zdivo východní stěny je snad původní. Vstupní portál je pískovcový.

Vnitřní mobiliář v současné době z důvodu rekonstrukce chybí. Kostelík je obklopen malým hřbitůvkem, na kterém je hrob významného filmového režiséra Maxe Friče.

Díky poloze a členitosti krajiny je místo vyhledávaným cílem turistů i cykloturistů pokračujících v cestě např. do Tuchoměřic, na Okoř.

Mgr. Milada Machová

1. 11. 2009

Termální lázně Podhájská

Možná nejmladší slovenské lázně v okrese Nové Zámky s termální vodou s léčivými účinky. Voda je bohatá na jód, který zbarvuje vše do hněda, a má slanou chuť. Slovenská propagace lázní uvádí složení vody blízké Mrtvému moři. Ale rozdíl přeci jen je. Podrobnosti a celý článek Termální lázně Podhájská (formát pdf).

M. Machová

1. 11. 2009

Víte jak se lépe orientovat v Praze?

Jistě se Vám nejednou stane, že potřebujete vyhledat něco nebo někoho ve zcela neznámé části Prahy. Zkrátka se ve městě orientovat. Kdysi, když nebylo domů tolik, sloužila od konce l4. století až do téměř konce století osmnáctého k orientaci tzv. domovní znamení která nacházela předlohu v různých tvorech, předmětech, symbolech jména či zaměstnání majitele a pod. Z nich nejedno zůstalo ještě na starých domech zachováno. Řada z nás si jistě ještě ze školy pamatuje, že Jan Neruda se narodil v ulici, která je po něm dnes pojmenována, v domě U dvou slunců. Těchto znamení na starých domech se nachází v Praze ještě asi 200. S rostoucím počtem obyvatel a domů byl ale tento způsob orientace stále obtížnější. A tak se v reformátorské době Marie Terezie a jejího syna Josefa II. začaly domy od roku 1770 poprvé číslovat. Dostávaly tak, jak po sobě vznikaly, tzv.čísla popisná, která máme až dodnes na domech na tabulkách červené barvy.

Ale jak se počet domů dále zvyšoval postupně na různých stranách města stávala se i podle těchto čísel orientace stále obtížnější.A tak se od roku 1868 začala používat i tzv. čísla orientační podle jednotlivých ulic. Tato čísla máme stále ještě na modrých tabulkách. Ale jaký systém se používá při jejich směrování a jak se v nich můžeme snáze, zejména při hledání v dlouhých ulicích, orientovat?

Základem pro tvorbu systému orientačních čísel se stal tok Vltavy. V každé ulici se číslovalo a čísluje dosud od jedničky a to tak, že čísla v ulicích souběžných s řekou se zvyšují od jihu k severu. Na levé straně ulice jsou čísla lichá, na pravé sudá. V příčných ulicích pak řada čísel začíná vždy od řeky – na pravém břehu směrem k východu a na levém břehu k západu. Od druhé poloviny 19. století jsou na nárožních domech také upevňovány tabulky se jmény ulic. Až do té doby se názvy ulic malovaly přímo na omítku nárožních domů a to černou barvou jak se to ještě dodnes zachovalo na Mlé Straně na Pětikostelním náměstí.

Nepochybuji o tom, že mnohde si budete obtížně vybavovat i polohu místa ve vztahu k Vltavě, ale snad Vám v řadě jiných případů tato informace dobře pomůže.

Ing.Musilová Kamila

1. 11. 2009

Přerov nad Labem - skanzen

4.nejstarší skanzen v Evropě představuje to nejlepší z české lidové architektury Polabí. Jsou to dřevěné chalupy, stodoly, sýpky a špýchary vše s původním nábytkem a zařízením.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V prostoru před průčelím chalup se často pořádají různé kulturní akce, které připomínají staré české lidové zvyky a tradice. V předvelikonoční době to bude pletení pomlázek, barvení vajíček, pečení velikonočních jidášů. Zajímavá je i výzdoba chalup.

Další muzeum lidových staveb se nachází ve starobylém městečku Kouřim. Zdfejší skanzen uchovává nejen stavby, ale i staré stroje: např.zemědělskou techniku, zařízení na zpracování mléka či dodnes funkční kovářskou dílnu.

Mgr.Milada Machová

1. 11. 2009

Románský kostelík Přední Kopanina

Románské kostelíky v Praze a okolí jsou nejstaršími stavebními památkami. Většina z nich byla přestavována v různých dobách a původního zdiva se zachovalo málo, některé byly znehodnoceny novou zástavbou v těsném sousedství (např. rotunda sv. Longina na Novém Městě).

Uprostřed městské části Prahy 6 Přední Kopaniny na sev-záp. okraji hlavního města je románský kostelík sv. Máří Magdaleny. Byl založen v 1.polovině 12.stol. a postaven jako většina staveb té doby ze zlaté opuky těžené v místě.

Z původního zdiva se mnoho nedochovalo. Přesto si stavba podržela svou původní dispozici: centrální loď, apsida na východě, na západní straně vysoká věž. Kvádříkové zdivo východní stěny je snad původní. Vstupní portál je pískovcový.

Vnitřní mobiliář v současné době z důvodu rekonstrukce chybí. Kostelík je obklopen malým hřbitůvkem, na kterém je hrob významného filmového režiséra Maxe Friče.

Díky poloze a členitosti krajiny je místo vyhledávaným cílem turistů i cykloturistů pokračujících v cestě např. do Tuchoměřic, na Okoř.

Mgr. Milada Machová

1. 12. 2009

Termální lázně Podhájská

Možná nejmladší slovenské lázně v okrese Nové Zámky s termální vodou s léčivými účinky. Voda je bohatá na jód, který zbarvuje vše do hněda, a má slanou chuť. Slovenská propagace lázní uvádí složení vody blízké Mrtvému moři. Ale rozdíl přeci jen je. Podrobnosti a celý článek Termální lázně Podhájská (formát pdf).

M. Machová

1. 12. 2009

Víte jak se lépe orientovat v Praze?

Jistě se Vám nejednou stane, že potřebujete vyhledat něco nebo někoho ve zcela neznámé části Prahy. Zkrátka se ve městě orientovat. Kdysi, když nebylo domů tolik, sloužila od konce l4. století až do téměř konce století osmnáctého k orientaci tzv. domovní znamení která nacházela předlohu v různých tvorech, předmětech, symbolech jména či zaměstnání majitele a pod. Z nich nejedno zůstalo ještě na starých domech zachováno. Řada z nás si jistě ještě ze školy pamatuje, že Jan Neruda se narodil v ulici, která je po něm dnes pojmenována, v domě U dvou slunců. Těchto znamení na starých domech se nachází v Praze ještě asi 200. S rostoucím počtem obyvatel a domů byl ale tento způsob orientace stále obtížnější. A tak se v reformátorské době Marie Terezie a jejího syna Josefa II. začaly domy od roku 1770 poprvé číslovat. Dostávaly tak, jak po sobě vznikaly, tzv.čísla popisná, která máme až dodnes na domech na tabulkách červené barvy.

Ale jak se počet domů dále zvyšoval postupně na různých stranách města stávala se i podle těchto čísel orientace stále obtížnější.A tak se od roku 1868 začala používat i tzv. čísla orientační podle jednotlivých ulic. Tato čísla máme stále ještě na modrých tabulkách. Ale jaký systém se používá při jejich směrování a jak se v nich můžeme snáze, zejména při hledání v dlouhých ulicích, orientovat?

Základem pro tvorbu systému orientačních čísel se stal tok Vltavy. V každé ulici se číslovalo a čísluje dosud od jedničky a to tak, že čísla v ulicích souběžných s řekou se zvyšují od jihu k severu. Na levé straně ulice jsou čísla lichá, na pravé sudá. V příčných ulicích pak řada čísel začíná vždy od řeky – na pravém břehu směrem k východu a na levém břehu k západu. Od druhé poloviny 19. století jsou na nárožních domech také upevňovány tabulky se jmény ulic. Až do té doby se názvy ulic malovaly přímo na omítku nárožních domů a to černou barvou jak se to ještě dodnes zachovalo na Mlé Straně na Pětikostelním náměstí.

Nepochybuji o tom, že mnohde si budete obtížně vybavovat i polohu místa ve vztahu k Vltavě, ale snad Vám v řadě jiných případů tato informace dobře pomůže.

Ing.Musilová Kamila

1. 12. 2009

Přerov nad Labem - skanzen

4.nejstarší skanzen v Evropě představuje to nejlepší z české lidové architektury Polabí. Jsou to dřevěné chalupy, stodoly, sýpky a špýchary vše s původním nábytkem a zařízením.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V konzumní a globalizované Evropě se máme co učit od svých předků. Mnozí dovedli žít skromně a přitom zdravě, stačilo jim málo, aby vytvořili krásné a harmonické prostředí. Některé staré české vesnice to dokazují dodnes. Chalupy v nich nestavěl žádný architekt a přece patří k nejkrásnějším: jsou malebné a skvěle zapadají do krajiny. Jsou šetrné vůči přírodě a přitom účelné a praktické. Ty nejstarší dřevěné z Polabí jsou soustředěny ve skanzenu v Přerově nad Labem.

V prostoru před průčelím chalup se často pořádají různé kulturní akce, které připomínají staré české lidové zvyky a tradice. V předvelikonoční době to bude pletení pomlázek, barvení vajíček, pečení velikonočních jidášů. Zajímavá je i výzdoba chalup.

Další muzeum lidových staveb se nachází ve starobylém městečku Kouřim. Zdfejší skanzen uchovává nejen stavby, ale i staré stroje: např.zemědělskou techniku, zařízení na zpracování mléka či dodnes funkční kovářskou dílnu.

Mgr.Milada Machová

1. 12. 2009

Románský kostelík Přední Kopanina

Románské kostelíky v Praze a okolí jsou nejstaršími stavebními památkami. Většina z nich byla přestavována v různých dobách a původního zdiva se zachovalo málo, některé byly znehodnoceny novou zástavbou v těsném sousedství (např. rotunda sv. Longina na Novém Městě).

Uprostřed městské části Prahy 6 Přední Kopaniny na sev-záp. okraji hlavního města je románský kostelík sv. Máří Magdaleny. Byl založen v 1.polovině 12.stol. a postaven jako většina staveb té doby ze zlaté opuky těžené v místě.

Z původního zdiva se mnoho nedochovalo. Přesto si stavba podržela svou původní dispozici: centrální loď, apsida na východě, na západní straně vysoká věž. Kvádříkové zdivo východní stěny je snad původní. Vstupní portál je pískovcový.

Vnitřní mobiliář v současné době z důvodu rekonstrukce chybí. Kostelík je obklopen malým hřbitůvkem, na kterém je hrob významného filmového režiséra Maxe Friče.

Díky poloze a členitosti krajiny je místo vyhledávaným cílem turistů i cykloturistů pokračujících v cestě např. do Tuchoměřic, na Okoř.

Mgr. Milada Machová

21. 1. 2009

Projekt Medard na Sokolovsku

Projekt Medard představuje komplexní řešení obnovy území po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku. Přichází s návrhem řešení přeměny zdevastovaného území na lokalitu atraktivní pro turistické, kulturní, sportovní a jiné aktivity.

Podrobnosti a celý článek  Projekt Medard (formát pdf).

Mgr. Milada Machová

21. 1. 2009

Jeruzalém

Hlavní město Izraele je centrem velkých světových náboženství a díky více než tisíci synagog, mešit a kostelů je jedním z nejpůsobivějších měst na světě. Podrobnosti Jeruzalém - celý článek (formát pdf).

Mgr. Milada Machová

1.1. 2009

Z historie nám dobře známé části Žižkova

Na přednášky a cvičení naší University třetího věku chodíme všichni po dnešním náměstí Winstona Churchilla kolem zajímavé moderně vyhlížející budovy, která se dnes nazývá „ Dům odborových svazů“. Ne všichni však možná víme, že to je už vlastně starší paní narozená v první polovině minulého století, která byla dokonce zařazena do seznamu pražských památek. A tak si myslím, že neuškodí si o ní něco více povědět.

Budova stojí na místě, které původně od r. l866 zabírala žižkovská plynárna. Ta se po vybudování nového plynárenského komplexu v Michli stala nepotřebnou a byla zbourána.Na místě, které se tím uvolnilo, byl pak naplánován representativní vstup na území Žižkova s náměstím a bloky domů.

Poté zde zakoupil stavební parcelu o téměř l0.000 metrech čtverečních za 15 milionů korun  Všeobecný pensijní ústav  se záměrem vystavět pro své potřeby reprezentační administrativní budovu. Vypsal v r.1929 neveřejnou architektonickou soutěž k níž vlastně až dodatečně přistoupili její pozdější vítězové, členové skupiny Devětsil.

Byli to mladí architekti Karel Honzík /29 r./ a Josef Havlíček /30 r./. Ti budovu navrhli s křížovým půdorysem, který měl umožnit optimální využití denního světla pro všechny kanceláře. Jejich návrh měl mnoho oponentů jak z řad odborníků, tak i veřejnosti, m.j. také pro předpokládané vysoké náklady. Přesto se ale l.dubna l932 začalo stavět a hrubá stavba byla dokončena již koncem listopadu l932 a na jaře 1933 se začalo s pokládáním keramických obkladů a dokončováním interiérů. Náklady na realizaci komplexu dosáhly 64,000.000 korun.Až jedenáctiposchoďová budova byla označována jako  první pražský mrakodrap.

Byla v ní použita i různá tehdy moderní technická zařízení - např.jako vůbec první budova byla plně klimatizována. Zařízení klimatizace sloužilo v zimě k vytápění a v létě vhánělo do kanceláří teplý vzduch. Významnou předností stavby byla typizace železobetonové konstrukce i všeho dalšího zařízení.

První úředníci v ní začali působit 2.ledna 1934. Budovu najdete patrně v mnoha učebnicích zabývajících se dějinami naší architektury. Patří ke stěžejním dílům českého funkcionalizmu a v návaznosti na to byla zařazena i mezi pražské památky.

My, starší, patrně všichni víme, že po roce 1949 se stala sídlem tehdejší Ústřední rady odborů a odborům patří - jak je vidět i z nahoře uvedeného názvu - dodnes. Na náměstí před ní stojí dnes socha britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, ale za minulého režimu tu stávala socha tehdejšího zprvu odborového předáka a později prezidenta Antonína Zápotockého a náměstí bylo tehdy po něm i pojmenováno. Dnešní název najdeme již i na plánu města Prahy vydaném v r.l990.

Ing. Musilová Kamila

1.1. 2009

Pověstmi opředené Karlovo náměstí

Karlovo náměstí – místo, kudy kráčela historie. Váží se k němu nejen historická fakta, ale také mnoho pověstí.

Faustův dům, postavený na jižní straně Dobytčího trhu, v jádru gotický a později renesanční, asi z doby, kdy objekt patřil císařskému lékaři Janu Koppovi.- Byl postaven na místě středověkého paláce knížat opavských. V 17. stol. byl tento renesanční dům s výrazným původním nárožním arkýřem přestavěn měšťanem Joachymem Schullerem. V l8. stol připadl Mladotům ze Solopysk, z nichž hrabě Ferdinand Antonín Mladota jej dal barokně přestavět architektem F. M. Kaňkou.

Zmíněný Mladota se zabýval studiem chemie a pokusy, kterými udivoval své přátelé i okolí, což vzbudilo ono tajemnou pověst o domu, která byla v období romantismu v 19. stol. uvedena v souvislost se starou legendou o Dr. Faustovi. Přispělo k tomu i to, že již koncem 16. stol. dům obýval anglický alchymista a šarlatán Edvard Talbot zvaný Kelley.

Za vlády císaře Josefa II. díky peněžitým darům mnohých mecenášů zakoupilo vedení Ústavu pro hluchoněmé dům od manželů Zoppových za 200.000 zlatých.

Starobylý ten dům stál na Skalce na konci Dobytčího trhu, v nároží proti klášteru °Na Slovanech. Nikdo v něm už dávné, dávné časy neostával, a proto vypadal sešle a chmurně. Červená kdysi střecha ztemněla, zdi oprýskaly, okna zkalená prachem a dešti byla jako slepá, plná pavučin. Těžká, dubová vrata mocnými hřeby pobitá nikdy se neotevřela, ani dvířka v nich, a nikdo se u nich nezastavil, aby sáhl po železném, uměle kovaném klepadle visutém. Za vraty bylo pusto a ticho, pes tam nezaštěkal, kohout nezazpíval. A před vraty rostla mezi kamením tráva. Chmurná byla také zahrada za domem i po jeho boku, směrem k cestě zrovna proti klášteru Na Slovanech. Nikdo ji nehleděl. Neměla záhonů, neměla políček s kvítím nebo zeleninou. I stezky v ní zmizely. Zarostly travou. Všude jen tráva, bujná, vysoká tráva, že v ní tonuly kmeny starých javorů, lip i ovocných stromů, jejichž kmeny i haluze zarostly lišejníky a mechem.

Jen na jaře, když rozkvetly, když bujná tráva byla poseta pampeliškami jako zlaťáky, když se pak probělávala kozím pyskem a bolehlavem, vypadalo tu veseleji. Ale na podzim, když listí padalo, když zaválo celou zahradu, když nebe, chmurami těžké, níže se klenulo a vichr vál holými korunami, kdy za časných soumraků se pod nimi tmělo i po celém domě! Smutno vanulo ze zahrady i ze stavení a divná úzkost z nich na lidi zrovna padala.

Bylať to místa prokletá a v noci tu obcházel duch doktora Fausta, jenž neměl po smrti klidu tak jako za živa. Doktor Faust v tom domě před dávnými časy přebýval. Strojil tu kouzla, bádal v čarodějných knihách, čerta si tu zavolal a také mu svou duši zapsal. Za to mu čert sloužil a všecko vyplnil, co si jen doktor přál a smyslil.

Ale pak, když vypršel čas, řekl ďábel: „Dost už a pojď!“

Než doktoru Faustovi se ještě nechtělo, bránil se jak mohl a uměl. Zaklínal, zaříkával, ale nic naplat. Čert se do něho obul, chytl ho, pazourem ho držel a když se Faust ještě bránil, vyrazil s ním ven, a ne dveřmi, ale přímo stropem. A tak Faust jak jednal, tak se měl: čertu se zapsal a čert ho vzal. A ta díra, kterou ve stropě vyrazil, zůstala. Sice jí několikráte zazdili, ale pokaždé se zdivo do rána vysypalo a byla zase černá díra jako předtím. Posléze zazdívání nechali, neboť je pojal strach, zvláště když počal v domě obcházeti Faustův duch. Každé noci se zjevoval, strašil, a tak ani nejsmělejší nájemník nevydržel v jeho domě.

Alois Jirásek: Staré pověsti české - Faustův dům ( výňatek).

Jaroslava Navrátilová, Dr. Soňa Rybičková

1. 1. 2009

Alois (Luigi) Negrelli rytíř od Vltavy a Labe

Negrelli, významný odborník na dopravní stavby zemřel před 150 lety 1.10.1858

U nás je s jeho jménem spojen karlínský viadukt v Praze, který byl postaven v letech 1846 až 1849 a v době svého vzniku byl délkou 1111 m a 87 oblouky na dubových roštech světovým unikátem.

Negrelli se podílel také na řadě dalších dopravních staveb. Je ale málo známo, že podle jeho projektu byl postaven Suezský průplav.

Narodil se 23. ledna 1799 v italsky mluvící rodině v jižním Tyrolsku. Jeho otec byl Ital, matka Rakušanka.. Studoval v severoitalských městech Feltre a Padova. Kariéru začal v Tyrolsku, kde se podílel na regulaci alpských toků a rekonstrukcích horských stezek na silnice.Krátce studoval také ve Vídni, kde se seznámil s Gerstnerem a jeho koněspřežkou, ale tenkrát jeho nabídku na stavbu železnice odmítl. Přesídlil do Bregenzu, kde pracoval na regulaci Rýna a získal si pověst experta na vodní toky. Jako inspektor pro silniční a vodní stavby působil potom ve St. Gallenu a v Curychu, kde vyprojektoval kamenný most Münsterbrücke.

Cestami po západní Evropě a působením ve Švýcarsku získal praxi v technickém pozemním stavitelství, především ve stavbách železnic. Na přelomu 30. a 40. let jej proto oslovila společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda s úkolem vybudovat železniční trať z Vídně přes Olomouc do Haliče. Úsek mezi Uherským Hradištěm a Přerovem byl otevřen půl roku po jeho nástupu do funkce a spojení s Olomoucí půldruhého měsíce nato. Následovala stavba severní větve státních drah z Vídně do Prahy a Děčína, jejíž součástí byl právě karlínský viadukt. Na tehdejší dobu je hodno obdivu, že při technickém řešení staveb respektoval i památky a přírodu. O tom svědčí na příklad to, že se zasadil o zachování malebných pískovcových skal nad Vltavou u Nelahozevsi.

V roce 1848 byl jmenován ministerským sekčním šéfem a řídil i stavby dalších tratí. Později byl na žádost maršála Radeckého povolán do Verony v severní Itálii, kde vedl rekonstrukce poničených silnic, mostů a tratí. Vedle úspěšných dopravních staveb patří mu i zásluhy na záchraně některých památek. V té době jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu a Negrelli si zvolil přídomek Ritter von Moldelbe. Tím vzdal poctu Vltavě a Labi a dal najevo, jak si váží svého působení na našem území.

Nejvýznamnější stavbou, na které se Negrelli podílel je bezesporu Suezský průplav. V roce 1847 byl členem mezinárodní komise, která potvrdila výsledky nového zaměření a vyvrátila dlouholetý omyl, že rozdíl hladin Středozemního a Rudého moře činí téměř 10 m. Bylo dokázáno, že hladiny Středozemního a Rudého moře jsou téměř vyrovnány, a že tedy nebude zapotřebí budovat zdymadla, jak tvrdili oponenti průplavu.V roce 1855 se zúčastnil konkurzu na projekt průplavu a jeho práce byla mezi pěti vyhodnocena jako nejlepší. Byl egyptským místokrálem jmenován přednostou technického vedení stavby, ale zdravotní problémy mu znemožnily tuto práci vykonávat. Suezský průplav pak podle jeho plánů realizoval v letech 1859 – 1869 francouzský podnikatel inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps.

V roce 1855 byl Negrelli jmenován generálním inspektorem rakouských státních drah, tuto funkci vykonával jen tři roky. Zemřel na ledvinovou chorobu 1. 10. 1858 - asi půl roku před slavnostním zahájením stavby Suezského průplavu.

Ing. Jiří Valenta

Starší příspěvky

Senior Internet Klub
[sik.vse.cz]